Osobnosti oddílu

Hledání dle specializace
Sprinteři Skokani Překážkáři Vrhači Funkcionáři Vytrvalci Trenéři Chodci Vícebojaři

Adamcová Lucie (6. června 1992)

Mimořádný sprinterský a skokanský talent již v kategorii mladšího žactva. Za ZŠ Břeclav-Slovácká úspěšně závodila ve školních soutěžích Poháru rozhlasu, čtyřboji a Břeclavské laťce. V roce 2005 v Brně zaběhla elektronicky 60 m za 8,42, na Olympiádě břeclavských škol pak 7,9 ručně, 150 m za 21,62, ve výšce skočila 150 cm (vyhrála Břeclavskou laťku).

V kategorii starších žákyň se ve sprintech již nezlepšila, ve výšce se zlepšila na 158, 160, 163 (2006), v roce 2007 na Hustopečském skákání (20. ledna) vyhrála výkonem 166 a překonala okresní rekord. V tomto roce již startovala za družstvo starších žákyň Lokomotivy Břeclav a zúčastnila se žákovského mistrovství ČR v Břeclavi. Ve skoku vysokém obsadila třetí místo výkonem 163, nominovala se tím na mezistátní utkání proti Slovensku, kde obsadila rovněž třetí místo výkonem 163.

V kategorii dorostu již se tréninku věnovala jen občas a přestala i závodit. V roce 2010 se objevila v celku Obchodní akademie Břeclav na okresním finále Středoškolských her a jako dorostenka vyhrála výšku výkonem 157 cm. Na jejích sportovních výkonech měli největší podíl učitelé Iva Jobánková a Milan Klim.

Adamec Richard (14. dubna 1972)

Již v kategorii mladšího žactva byl mimořádný talent, především ve sprintech a skocích. Na 60 m vyrovnal okresní rekord (1985), na 300 m překonal okresní rekord výkonem 40,5 (1985), rovněž čas 1:43,0 na 600 m byl okresním rekordem (1984), stejně jako ve výšce 156 (1985) a v dálce 499 (1985). Ve starším žactvu již tak nevynikal – 60 m 7,4 (1986), 150 m 18,7 (1986), 300 m 40,3 (1986), výška 170. Pak se jeho talent nezájmem začal zcela vytrácet. Navštěvoval ZŠ Břeclav-Slovácká a hlavní podíl na jeho výkonnosti měl učitel Jiří Pavlov.

Ambrož Alexandr (1. ledna 1956)

V roce 1970, kdy se družstvo starších žáků Lokomotivy Břeclav stalo župními (později kraj) přeborníky, vyhrál oštěp výkonem 43,08 m, což byl tehdy krajský rekord žactva. Celek vedl učitel a trenér Jiří Horník. V roce 1971 se zlepšil na 46,64 m, tehdy to bylo v kategorii mladšího dorostu, od 1. ledna 1990 je to žákovský výkon. Diskem hodil přes 30 metrů. Pak odešel z Břeclavi do učení, zda se dále věnoval atletice, není známo, v roce 1983 se objevil v celku mužů v mistrovských utkáních a v oštěpu dosáhl výkonu 51,12 m.

Bábíčková Michaela (1. června 1989)

Jejím hlavním sportem byl volejbal, který hrávala na popud své matky-trenérky v Duhovce Břeclav. Atletice se věnovala na Gymnáziu Břeclav na popud trenéra a učitele Zbyňka Chlumeckého, závodila ve Středoškolském poháru. Měla ideální vrhačskou postavu, sílu. Již jako žákyně dosáhla ve vrhu koulí výkonu 11,09 (2004). V dorostu se zlepšila na 11,65 (2005). Oštěpem hodila při okresních přeborech v jediném závodě 29,83 (2005). Po stránce technické ji vedl Ladislav Klim. Později hrávala volejbal v Brně, v roce 2013 přestoupila do Lokomotivy Břeclav, kde ženy hrály II.ligu.

Back Jan (6. května 1933 – říjen 2014)

Chtěl se věnovat fotbalu v Tatranu Poštorná, ale neměl pro něj vlohy, proto se občas objevil na stadioně Lokomotivy mezi atlety. Zde ho tréninky bavily mnohem více, protože měl sprinterské vlohy a všechny porážel. Začal poměrně pozdě, až v kategorii staršího dorostu, ale v roce 1954 si vytvořil kvalitní osobní výkony na 60 m 7,3, 100 m 11,1, 200 m 22,7, 400 m 51,0. Jeho nevýhodou bylo, že byl dělník, pracoval často mimo Břeclav a tím trpěla účast na trénincích i závodech. V roce 1954 splnil limit pro účast na mistrovství Československa a jako jeden z prvních dospělých závodníků se tohoto mistrovství zúčastnil v Ostravě. Běžel rozběh na 400 m. Ze začátku mu radil Miroslav Loučka, pak trénoval bez trenéra.

Back Ludvík (1938 – po roce 2000 - 2010)

Stejně jako jeho bratr Jenda se chtěl věnovat fotbalu v Poštorné, měl jen o něco větší vlohy pro tento sport a občas se objevil i v celku A týmu. Zatímco jeho bratr byl malý a chudý, on měřil téměř dva metry, byl urostlý a silově založený. To mu dávalo předpoklady k velkým vrhačským výkonům, což dokazoval účastí na pravidelných kontrolních závodech v Břeclavi. Ve starším dorostu dosáhl zcela bez tréninku koulí 6 kg 14,34, se kterým odcházel na vojnu a byl proto zařazen do Dukly Plzeň. Zde dosáhl mužskou koulí výkonu 14,94 a umístil se v ročence ČAS v první desítce vrhačů Československa. Ani tyto výkony ho však nepřiměly k atletice. Ani po svém návratu do Břeclavi se nedal přemluvit ke startu za muže Lokomotivy Břeclav, i když to mnohokrát sliboval.

Bachman Milan (14. října 1951)

Zpočátku běhal jen rekreačně, zúčastňoval se občas závodů v terénu. Až v kategorii mužů se dal přemluvit a začal nejen pravidelně trénovat, ale i závodit. Postupně zaběhl 800 m za 2:01,7 (1974), 1500 m 4:11,0 (1975), 3000 m 9:20,4 (1973). V roce 1993 běžel ve Vídni problematický závod na 10 km, kdy se s rozhodčími nemohl dohodnout, zda běžel o kolo více nebo ne. Dosáhl výkonu 35:28,40. Věnoval se rovněž běžeckým tréninkům mladých atletek, mezi kterými byla i pozdější oštěpařka Franzbergerová.

Balajka Jan (31. května 1989)

Objev pedagogů na ZŠ Břeclav-Slovácká. Byl všestranně nadaný, jeho hlavním sportem byl volejbal od žákovských let v Tatranu Poštorná na popud svého otce-volejbalisty. V mladším žactvu zaběhl 300 m za 42,57 (2002), ve skoku vysokém, ve kterém měl nejlepší výsledky, měl v roce 2002 nejlepší výkon v ČR 175, v dálce 522 (2002). Ve starším žactvu se ve výšce zlepšil na 189, ve vrhu koulí na 13,42 (2004). V dorostu závodil jen příležitostně, většinou za školu (Gymnázium Břeclav), zlepšil se na 192 (2005). V kategorii juniorů skočil ještě 190 (2007). Trenérem byl učitel Milan Klim a jeho otec.

Baláš Jaroslav (18. července 1938)

S atletikou začínal až na břeclavské průmyslovce, kde ho získal trenér Miroslav Loučka jako výrazný sprinterský talent. V mladším dorostu měl 60 m za 7,3 (1954), 100 m 11,4 (1955), 200 m 23,4, což byly vesměs okresní rekordy, stejně jako čas na 100 m překážek 16,8 (1955), do výšky skočil 175. V juniorech (tehdy starší dorost) zaběhl 100 m za 11,3 (1957), 200 m 23,8 (1956), zlepšil se na 400 m na 52,5 (1956), což byl okresní rekord staršího dorostu. V kategorii dospělých se někdy objevil v mistrovských utkáních mužů.

Balcar Ondřej (2. března 1981)

Nejprve se věnoval volejbalu. Teprve v kategorii dorostu ho získal pro atletiku trenér a jeho učitel na gymnáziu v Břeclavi Zbyněk Chlumecký. V této kategorii však v roce 1998 překvapivě jako třetí atlet historie Břeclavska překonal dva metry. V roce 1999 odjel na jeden rok na studia v USA. Dostal se na universitu, kde se mohl dále věnovat své sportovní dráze. Zlepšil se zde v kategorii juniorů ve výšce na 203 cm, závodil ještě v trojskoku a na překážkách, ale tyto výkony se neuchovaly. Jeho hlavní vývoj ho čekal po návratu z USA v roce 2000. Již na závodech v hale se zlepšil na 211 v únoru na Čejkovické laťce. Pak ho potkala velká smůla, když mu unikl start na mistrovství světa juniorů. V tomto roce vyhlásil ČAS limity na toto mistrovství, ale s poměrně neuváženým rozhodnutím.

Závodník musel pokus o splnění limitu vyhlásit předem. Hned na prvních závodech na otevřené dráze 8. května v Olomouci skočil stanovený limit 215 cm. Nikdo však nepředpokládal takový výkon tak brzy a nebyl proto ohlášen. V dalších závodech se mu již ve stanovené době nepodařilo tuto výšku zdolat. O jeho výkony se samozřejmě zajímaly ligové celky se snahou ho získat. V roce 2001 byl přijat na vysokou školu do Prahy, přestoupil do Olympu Praha. Zde nadále pokračoval jeho vývoj, patřil mezi nejlepší v ČR. Dostal se na výkon 225 v roce 2005. Pokud se týká umístění na mistrovství ČR za Lokomotivu Břeclav, v hale v roce 2000 v kategorii juniorů obsadil čtvrté místo (200), venku získal stříbrnou medaili za výkon 208. Na mistrovství ČR dospělých za Olymp Praha byl jednou třetí (2005), 3x4., 1x5., 2x6., 2x7., 2x8. v hale i venku v letech 2001 – 2006.

Balcarová Alena (8. června 1981)

Nepocházela z Břeclavska, do Břeclavi přestoupila z Brna prostřednictvím kamarádky Jarky Chovancové. Patřila k obětavým a ochotným závodnicím zaskočit i na delší tratě. V kategorii žen zaběhla 1500 m nejlépe za 4:59,61 (2010), 3000 m 10:52,34 (2009), 5000 m 19:07,27 (2009), 3000 m překážek za 11:50,54 (2010). V dalších letech již za Lokomotivu nezávodila vlivem automobilového zranění.

Baránek Petr (24. listopadu 1977)

Atletiku dělal jen doplňkově, jeho hlavním sportem byl volejbal, závodil většinou ve školních soutěžích za ZŠ Břeclav-Slovácká, kde se později stal i pedagogem. V mladším žactvu ve vrhu koulí 12,43 (1990), míčkem 64,50 (1990), ve starších žácích měl kouli 4 kg 13,81 (1992), disk 38,80 (1992), oštěp 46,18 (1992). Dále se atletice nevěnoval, byl hráčem volejbalu, po studiích i trenérem a hráčem volejbalových celků Tatranu Poštorná.

Baránek Kamil (2. května 1983)

Věnoval se od žákovských let volejbalu v Tatranu Poštorná, využíval svých odrazových schopností především ve skoku vysokém. Byl žákem ZŠ Břeclav-Slovácká, již jako mladší žák skočil do výšky 156 cm, ve starším žactvu 180 (1998), diskem hodil 31,69 (1998), oštěpem 41,45 (1998). Pak se již plně věnoval volejbalu, hrával za mládežnické celky ČR, extraligu mužů, působil na několika místech v zahraničí, v roce 2010 i v Argentině.

Bartoš Josef (11. června 1940)

V mládí se věnoval sportu jen okrajově, měl vztah ke všem sportům. K atletice ho přivedla parta atletů a dalších sportovců, která vznikla na stadioně Lokomotivy v šedesátých letech. Slavily se zde společně narozeniny, Silvestr, „šlahačky“, pořádaly nedělní pěší nebo cyklistické výlety, jezdilo se na Roháče, Vírskou přehradu. S atletikou začal ve 22 letech. V roce 1963 zaběhl jako první atlet okresu 800 m pod dvě minuty (1:59,6), 1000 m měl nejlépe za 2:38,1 (1962), 1500 m 4:13,1 (1961), 3000 m 9:25,8 (1962). Závodil asi čtyři roky, pak opět jen rekreačně.

Bartoš František – Metyn (1. ledna 1947 – 21. března 2014)

Začínal fotbalem a hokejem v Lanžhotě. Jeho běžecký talent objevil na průmyslovce v Břeclavi jeho učitel a později trenér Miroslav Loučka v roce 1963, kdy jako mladší dorostenec zaběhl 1000 m za 2:45,7 a překonal 12 let starý rekord okresu Holáska o čtyři vteřiny. O rok později již patřil mezi nejlepší v Československu, kdy jako první na okrese pokořil hranici devíti minut na 3000 metrů. Na mistrovství České republiky skončil v Pardubicích časem 8:57,4 třetí. V roce 1965 byl na mistrovství Československa na 3000 m druhý za 8:42,2, byl nominován na mezistátní utkání dorostu proti NDR, kde se zlepšil na 8:41,6.

V témže roce měl ještě 800 m za 1:59,6, 1000 m za 2:32,5, 1500 m 4:08,3, 1500 m překážek 4:22,3. Na této trati reprezentoval Moravu proti Čechám a Slovensku. Krajský svaz v Brně ho připravil o zlatou medaili na této trati. Místo přihlášky oddílu na 1500 m překážek byl přihlášen na 3000 metrů, na překážkách byl výrazně nejlepší v republice. Po těchto úspěších se objevili „lanaři“ z jiných oddílů, v roce 1966 a 1967 již běhal za Prostějov, 1968 v Olomouci, od roku 1969 za Vítkovice, kde se ho ujímá trenér Procházka. Reprezentoval jako dospělý ve 14 mezistátních utkáních, zúčastnil se Mistrovství Evropy 1974 a 1978.

Získal tituly ČR na 5000 m (1980), 10 km 1978 a 1979, 3000 m překážek v roce 1970, 1975, 1977, 1978. Jeho osobní rekordy – 1500 m: 3:50,2 (1977), 3000 m 8:13,6 (1975), 5000 m 13:35,0 (1978, 10 km 28:53,5 (1978), 3000 m překážek 8:30,8 (1976), maraton 2:24:40 (1979). Kromě šesti titulů byl 1x2., 4x3., 2x4, 2x7. (maraton). Měl tři syny, kteří se více nebo méně věnovali běhům: Richard (1970), Tomáš (1974), 1500 m 4:39,7 (1988 pak tenis), Ondřej (1984) 1500 m 4:27,1, 800 m 2:10,1 (1999) . V roce 2014 zcela nečekaně zemřel na embolii. Na jeho pohřbu bylo velké množství lidí, mimo jiné jeho bývalý trenér František Procházka a další členové TJ Vítkovice, zástupci oddílu Lokomotivy Břeclav.