Osobnosti oddílu

Hledání dle specializace
Sprinteři Skokani Překážkáři Vrhači Funkcionáři Vytrvalci Trenéři Chodci Vícebojaři

Létalová Iveta (25. září 1965)

Pochází z Lanžhota, jejím prvním trenérem byl Ladislav Klim, pak ji předal Petru Mazourovi. Věnovala se především běhům, ale dovedla hodit dobře i oštěpem. Jako starší žákyně zaběhla 200 m za 28,2 (1980), 400 m 65,3 (1980), v kategorii dorostenek 60 m 8,2 (1981), 200 m 27,6 (1981), 500 m 1:25,5 (1981), 400 m 62,4 (1981), 800 m 2:29,2 (1962), 1500 m 5:31,2 (1982), dálka 493 (1981), v juniorkách měla 100 m 13,8 (1983), 200 m 28,5 (1983), 1500 m 5:48,2 (1983), oštěp 32,24 (1984), běžela ve štafetě 4x100 m 52,2 (1980), v ženách házela jen oštěpem 27,90. Vdala se za čejkovického běžce Petra Veverku, takže se později jmenovala Veverková.

Loučka Miroslav (27. února 1926 – 19. listopadu 1997 Břeclav)

Největší postava břeclavské atletiky a možná sportu vůbec, zakladatel poválečné atletiky v Břeclavi. Již jako žák cvičil v Sokole Břeclav I před druhou světovou válkou. V roce 1938 před záborem opustil Břeclav a přes protektorátní období žil s rodiči v Brně, kde vystudoval gymnázium. Zde se také seznámil s atletikou. Po válce začal studovat universitu, pedagogický směr tělesná výchova – zeměpis a současně se přihlásil do jednoho z nejlepších atletických klubů v Sokol Brno I, kde závodilo několik československých reprezentantů a známých funkcionářů. Z ročenky Sokola Brno I z roku 1947 je možné si udělat představu o jeho všestrannosti.

Zaběhl 100 m za 12,0, 200 m 24,4, 400 m 56,5, 1500 m 4:48,1, 110 m překážek 19,6, koule 10,69, výška 175, dálka 682, tyč 230, oštěp 42,88. V desetiboji byl nejlepší v oddíle - 4865 bodů (12,6 – 638 - 10,69 – 165 - 56,5 - 19,6 - 7,68 - jde asi o omyl – 230 - 42,88 - 4:48,1), stejně jako v dálce, i v hodu granátem (65 m) je veden jako rekordman jednoty. Současně se studiem v Brně (to již bydlel v Břeclavi) se zapojuje do obnovy Sokola Břeclav I. Soustřeďuje se na zprovoznění stadionu a tím i atletiky. Jen pro představu: uprostřed hlavní rovinky, uprostřed plochy stadionu a uprostřed vedlejší rovinky zejí krátery po amerických bombách z náletu v listopadu 1944.

Jejich zavezení sutinami z jiných míst v Břeclavi je zásluhou jeho organizační práce. S obnovou atletické činnosti začal na podzim 1946, kdy shromáždil skupinu studentů (především z gymnázia), kteří kromě lopaty občas i trénovali. Přes zimu vedl tyto atlety ve všeobecných hodinách sokolských cvičení. Cvičilo se většinou v malé tělocvičně gymnázia, vedl vždy několik družstev rozdělených podle výkonnosti. Hlavní náplní byla sportovní gymnastika, nakonec se hrál basketbal, nikdy nechyběl pochod se zpěvem na začátku i konci hodiny jeho oblíbených slovenských písniček.

V roce 1948 byla otevřena obnovená dráha, byl hlavním pořadatelem, rozhodčím a nakonec i závodníkem při závodech břeclavských škol. Uspíšení obnovy stadionu byl župní slet Sokola v červnu 1948, který byl přidělen právě Sokolu Břeclav I. Pak se již pořádaly další závody, jedním z nich byl „Běh  28. října“, který se běžel ze stadionu, zadní branou směrem k zámku, který se oběhl a běžci se vrátili na stadion, kde končili na hlavní rovince. Vše vymyslel a přichystal „Mirec“ nebo také „Johny“, jako se mu říkalo.

V roce 1949 pokračuje obnova atletických sektorů. Svými známostmi ze školy vyjednal první utkání dorostu se Znojmem a mužů s Hodonínem. Dráha byla neurčitých rozměrů kolem 360 metrů a hovoří se o přebudování oválu na 400 metrů. Tento čas přichází asi v roce 1953, kdy nový režim po „Únoru 1948“ rozhodl o konání okresní spartakiády v roce 1955, tehdy již na stadioně Lokomotivy Břeclav. Organizaci práce si vzal na starost právě Miroslav Loučka a hned se pustil do práce, jeho velkými pomocníky byli žáci tehdejší průmyslovky, kde začal učit, a členové oddílu atletiky.

Cvičební plocha se do spartakiády stihla vybudovat, atletická dráha ale ne. Je třeba dodat, že veškeré výpočty a vyměřování dělal sám. Atletický ovál se rýsoval, budovaly se mantinely dráhy, života na dráze přibývalo jen pomalu. Nejprve 60 m na hlavní rovince, pak první dráha kolem oválu, postupně přibývaly další dráhy, dokončování hlavní rovinky (6 drah) a teprve těsně před spartakiádou byl nasypán celý ovál (4 dráhy) za vydatné pomoci místního vojska. Otevření atletické dráhy proběhlo v květnu 1958. Vzal na sebe organizaci dvoudenního mítinku za účasti předních atletů republiky, především brněnských a zlínských atletů, několika závodníků Dukly Praha. Pak se poměrně ustálil chod oddílu, není třeba uvádět, že Loučka byl zvolen jeho předsedou, ale budovalo se a dodělávalo stále dál. Po vyučování šel na stadion a domů chodil za tmy.

Blížila se totiž další spartakiáda 1960. Mezi tím koupil dům na Riegrově ulici a přibyla jeho rekonstrukce za pomoci celé rodiny a některých členů oddílu. Je třeba dodat, že jeho manželka prodělala dětskou obrnu a pak se narodilo celkem šest dětí. Později se na několik desítek let stal předsedou tělovýchovné jednoty, členem předsednictva OV ČSTV, spartakiádních štábů okresu i TJ, stavební komise. Byl ústředním rozhodčím atletiky, zúčastňoval se mezistátních utkání, mistrovství Československa, byl vedoucím družstev pro soutěže, řídícím soutěží pro mládež v okrese.

Po odchodu do důchodu byl přijat jako stálý údžbář stadionu a později i sportovní haly, kterou pomáhal budovat a udržovat. Práce na stadioně ho stály téměř život. To když nakládal traktor na vlečku a ten se na nájezdní ploše převrátil a Mirek skončil pod ním. Téměř rok trvalo léčení. Po roce 1989 pomáhal obnově Sokola. Napřed pracoval v obou organizacích, ale pak se rozhodl pro Sokol. To jsme však odbočili od jeho závodní atletické činnosti, kterou jsme opustili v roce 1947. V roce 1948 se zúčastnil při všesokolském sletu mistrovství republiky v desetiboji, při němž si vážně poranil koleno, se kterým laboroval až do konce života. Vrátil se i s tímto zraněním a závodil ještě v dálce.

Dovedl ještě skočit 653 cm, pomáhal především celku mužů v mistrovských utkáních, absolvoval vždy maximální počet disciplín. 100 m zaběhl za 11,4 (1948), výška 177 (1955), dálka 682 (1947), tyč 315 (1958), trojskok 11,82 (1948), koule 11,84 (1954), disk přes 32 m, oštěp 47,15 (1957), desetiboj 5170 (?). Jednu velkou neřest však měl a to bylo kouření, kterého se přes několik pokusů nedovedl zříct. Teprve vážná nemoc učinila konec, ale hodně pozdě. Pro počínající žáčky byl menší bůh, vzor pro sportování.

Pokud se to dověděli, nemohli se z toho dlouho vzpamatovat. Je třeba dodat, že atletika a sportovní gymnastika nebyly jeho jedinými sporty, hrával závodně basketbal i volejbal, výborně lyžoval. Za svůj život dostal řadu významných, i státních vyznamenání, sportovních i občanských v rámci TJ, města i okresu.

Löfflerová Kristýna (25. července 1994)

Pochází z Moravské Nové Vsi, chodila však do břeclavských škol, nejprve na ZŠ Břeclav-Slovácká, později na ZŠ Břeclav-Kupkova. Tam trénovala pod dohledem učitelů Pláteníka a Evy Doležalové, která ji pak trénovala i v Lokomotivě Břeclav. Byla výrazným sprinterským talentem. V kategorii mladšího žactva zaběhla 60 m za 8,30 (2107), s větrem +2,1 dokonce 8,15, 150 m 20,43 (2007), dálka 488 (2007). Ve starších žákyních 60 m 8,18 (2008), 100 m 12,97 (2008) při svém pobytu v Belgii, kde její otec pracoval jako voják, 200 m 27,78 (2009), tyč 230 (2009), dálka 517 (2009), pětiboj 3295 (2009), koule 9,50 (2009), v dorostenkách 60 m 8,09 (2010), dálka 539 (2010). V roce 2011 dlouhodobě onemocněla s páteří a již se na dráze neobjevila. V posledním období ji trénoval Josef Ošmera.

Malhocký Miroslav (20. března 1961 - ?)

Pocházel z Velkých Bílovic, do Břeclavi chodil na průmyslovku, trénoval ho Petr Mazour. Jako dorostenec zaběhl 60 m za 7,1 (1978), 200 m 24,4 (1971), v juniorech 60 m 7,3 (1980), 100 m 11,2 (1979), 200 m 24,1 (1980), 400 m 52,96 (1980), v mužích 60 m 7,3 (1985), 200 m 24,1 (1983), 300 m 37,9 (1983), 400 m 53,2 (183), oštěp 44,52 (1983), sprinterský trojboj (7,6 - 11,9 - 24,3). Zemřel asi v 38 letech při dopravní nehodě pod vlečkou traktoru.

Maťašovský David (20. dubna 1983)

Jeho prvním sportem byl hokej, který hrál velmi dobře, byl obávaným střelcem břeclavských hokejistů v žákovských celcích. K atletice ho přivedl trenér Chlumecký, později trénoval s trenérem Kalužíkem. Jako mladší žák zaběhl 60 m za 7,9 (1996), 800 m za 2:20,58, do výšky skočil 153, ve starších žácích 60 m 7,3 (1998), 150 m 18,1 (1998), 200 m 24,4 (1998), 300 m 38,1 (1998), 400 m 53,2 (1998), 800 m 2:06,26 (1998), 1000 m 2:53,0 (1998), 1500 m 4:30,9 (1998), dálka 584 (1998), v dorostu 100 m 11,64 (+ 2,4), 200 m 23,67 (1999), 300 m 38,0 (1999), 400 m 50,22 (2000), 800 m 1:53,71 (2000), 1000 m 2:39,6 (1999), 500 m 1:09,03 (2000), 1500 m 4:15,96 (2000), 3000 m 9:26,7 (2000), dálka 615 (1999), v juniorech 60 m 7,3 (2002), 400 m 50,16 (2002), 800 m 1:53,29 (2002), 1500 m 4:07,72 (2002).

Byl jedním z nejlepších běžců v ČR. V roce 1998 se stal mistrem ČR v hale žáků na 800 m, venku skončil druhý 2:02,14 a první ve štafetě 3x300 m (Panajotov, Kluska). V roce 1999 byl sedmý v juniorech na 800 m (1:59,68), v dorostu skončil druhý (1:55,54), 4x400 m dorostu třetí. V roce 2000 v hale první (1:57,67), venku v dorostu první (1:53,71), druhý ve štafetě 4x400 m (3:29,77), v roce 2001 druhý na 800 m v juniorech 1:54,99, 2002 v hale třetí na 800 m (1:57,77), venku čtvrtý na 800 m (1:54,43), reprezentoval v roce 2000 v mezistátním utkání v Řecku (Kavala). V roce 2003 ukončil gymnázium v Břeclavi, začal studovat v Praze, současně přestoupil do USK Praha. Zde patřil v mužích k nejlepším v ČR, ale pro vleklá zranění ukončil předčasně aktivní činnost.

Miklicová - Polášková Jana (21. dubna 1962)

Měla sprinterské vlohy po svém otci-fotbalistovi. Ve starších žákyních zaběhla 200 m za 28,5 (1977), v dorostu měla 60 m za 8,3 (1978), 100 m 13,1 (1979), 200 m 28,4 (1978), 100 m překážek 20,0 (1978). V juniorkách 60 m 8,3 (1981), 100 m 13,5 (1980), 200 m 28,4, 400 m 68,6, 100 m překážek 19,6. Pak odešla studovat, stala se učitelkou-tělocvikářkou a působila na několika školách v okolí Břeclavi, její žáci startovali na okresním přeboru a školních soutěžích.

Novotná Alena (2. července 1957)

Atletka z Hustopečí, která začínala v prvním ženském družstvu na území okresu trenéra Antonína Kavana v roce 1974. V dorostu zaběhla 100 m 13,1 (1975), 200 m 28,8 (1975), 400 m 68,5 (1975), dálka 496 (1975).

Novotný Roman (5. ledna 1986)

Chodil na ZŠ Břeclav-Slovácká, kde ho k atletice přivedl učitel Milan Klim. Po skončení devítiletky se zúčastňoval o prázdninách tréninků i prázdninových závodů pod vedením trenéra Chlumeckého. Po prázdninách přešel do Brna, závodil za Universitu Brno, pod vedením Stanislava Joukala. Největších úspěchů dosáhl s trenérem Pogánym, kdy skočil do dálky 821, přes 15 m v trojskoku, 215 do výšky, 100 m 10,56. Kvalifikoval se na OH do Pekingu, na několik mistrovství světa a mistrovství Evropy. V kategorii staršího žactva za Břeclav zaběhl 150 m za 18,3, 100 m překážek za 18,5, v dálce překonal okresní rekord 598, v trojskoku 11,72, desetiboj 3834 bez skoku o tyči, kde neskočil základní výšku (60 m 7,6, disk 30,32, oštěp 31,85, koule 11,55, výška 165, 1000 m 3:24,1). Všechny výkony dosáhl v roce 2001. Byl oporou školy ve školních soutěžích.

Ošlejšek Jaroslav, Ing. (16. ledna 1941 - 12. února 2012)

Jeho příchod k atletice byl pozvolný, zato odchod byl poměrně rychlý. Začal až v dorostu, kdy měl 60 m za 7,4 (1958), do dálky skočil 628 (1958), v juniorech dálku 625 (1959), trojskok 12,88 (1960). Později se věnoval i funkcionářské práci, krátce byl také předsedou oddílu atletiky. Zemřel po dlouhé nemoci ve věku 71 let.

Ošmera Josef (31. prosince 1957)

Měl od mládí mimořádné rychlostní vlohy, které využíval především při školních akcích, vrcholem byla vždy účast na olympiádách břeclavských škol, kdy vyhrával sprinterské disciplíny a také skok daleký. Na závodech se moc neobjevoval, až v juniorech skočil do výšky 175 (1976), v trojskoku 11,90, v mužích do výšky 170 (1977), v dálce 626 (1983), trojskok 13,19 (1985), koule 12,01 (1983), disk 35,16 (1983), oštěp 48,12 (1978). Po skončení aktivní činnosti se stal trenérem a funkcionářem. V tréninku vrhačských disciplín mu radil Ladislav Klim.

Ošmera Marek (4. července 1987)

Ve sportu začínal jako fotbalista v žákovském věku, kdy patřil mezi nejlepší na okrese. Ve školních soutěžích se začal objevovat v kategorii mladšího žactva především jako sprinter. Atletiku má v genech, dělal ji jeho otec-vícebojař, matka-sprinterka. Teprve v kategorii starších žáků přešel na atletiku a začala se plně projevovat jeho všestrannost. Zaběhl v roce 2002 60 m za 7,53, 100 m 11,5, 200 m 24,22 (okresní rekord), 300 m 39,09, 400 m 54,6, 100 m překážek 14,7 (okresní rekord – elektricky 15,42, 2002), trojskok 10,72, tyč 220, koule 13,69, oštěp 44,85, devítiboj 4761.

V kategorii dorostu měl nejlepší výkony: 60 m 6,9 (elektricky 7,32, 2004), 100 m 11,35 (2004), 200 m: 22,96 (okresní rekord 2004), 300 m 37,4 (2003), 400 m 50,9 (elektr. 51,68 2004), 500 m 1:13,1 (2003), 110 m překážek 15,15 (okresní rekord 2004), 400 m překážek (mužských) 60,03 (okresní rekord 2004), 60 m překážek 8,98 (2004), dálka 639 (2004), trojskok 12,32 (2004), tyč 305 (2004)), koule 13,75 (2004), disk 36,00 (2004), oštěp 700 g 42,78 (2003), 800 g 41,79 (2004), 600 g 49,84 (2003), kladivo 14,92 (2003), byl členem rekordní štafety 4x100 m 44,61 (2004), sprinterský trojboj 2257 bodů (2003), desetiboj 6351 (okresní rekord 2004), sedmiboj hala 4312 (2004).

V juniorech zaznamenal další zlepšení. 60 m 7,10 (2006), 100 m 11,10 (2005), 150 m 16,5 (okresní rekord 2006), 200 m 22,27 (okresní rekord 2005), 300 m 35,4 (36,13 okresní rekord 2004), 400 m 50,34 (2005), 600 m 1:28,5 (2006), 60 m překážek 8,86 (2006), 110 m překážek mužských 16,45 (2005), 110 m překážek juniorských 15,80 (2006), 400 m překážek mužských 56,34 (2005), dálka 659 (2005), tyč 327 (2005), koule 6 kg 13,56 (2005), koule 7,25 12,49 (2006), disk 38,28 (2006), sedmiboj 4706 (2006), sprinterský trojboj 2356 (2005), desetiboj 6449 (okresní rekord) 2005, 4x100 m 43,86 (okresní rekord 2006), 4x200 m 1:33,84 (okresní rekord 2006).

V kategorii mužů má zatím tyto výkony: 60 m 7,02 (okresní rekord 2010), 100 m 10,6 (2010), elektricky 10,85 (okresní rekord 2008), 150 m 16,86 (2009), 200 m 22,05 (2010), 300 m 35,48 (2010), 400 m 49,29 (2010), 500 m 68,25 (2007), 110 m překážek 15,64 (2008), 400 m překážek 55,89 (2008), výška 190 (2011), dálka 698 (2011), tyč 401 (2010), koule 13,40 (2010), disk 41,32 (2010), oštěp 54,82 (2011), kladivo 34,78 (2010), desetiboj 6864 (2010), sedmiboj 5156 (2011), klasický pětiboj 3430 (2009), sprinterský trojboj 2555 (okresní rekord 2008),  4x100 m 42,08 (okresní rekord 2007), 4x400 m 3:21,27 (2005).

Dosáhl také řadu hodnotných umístění na mistrovstvích ČR. V roce 2003 jako dorostenec byl sedmý v desetiboji (5337), v roce 2004 v hale byl šestý v sedmiboji (4284), venku na 100 m 8. (11,43). Rok 2005 mezi juniory v hale páté místo v sedmiboji (4606), venku desetiboj, bronz  (6067), rok  2006  v hale na 60 m pátý (7,10), na 200 m třetí (22,44), v sedmiboji pátý (4706), venku v desetiboji čtvrtý (6449). V kategorii mužů 2007 v desetiboji osmý (6004), rok 2008 v hale v sedmiboji osmý (4986), 2010 v hale sedmiboj na pátém místě (5073), venku v desetiboji pátý (6864).

Ošmerová Štěpánka (13. února 1994)

Velmi všestranná atletka, kromě atletiky hrávala rovněž nejprve závodně volejbal. K atletice ji směřoval její otec Josef Ošmera, radilo jí několik trenérů. Ve starších žákyních zaběhla 100 m 13,35 (2009), 200 m překážek 33,02 (2009), disk 23,42 (2009), oštěp 32,00 (2009), v dorostenkách 60 m 8,49 (2010), 200 m 27,13 (2011), 400 m překážek 72,76 (2011), disk 28,34 (2011), oštěp 36,48 (2011), sedmiboj 3306 (2010). V posledním období vedl její trénink Adam Formánek.

Pappová Martina (31. října 1991)

Chodila na břeclavské gymnázium, trenér Zbyněk Chlumecký. V kategorii starších žákyň 150 m 20,29 (2006), výška přes 150 cm, dálka přes pět metrů, v dorostu 60 m 8,44 (2007), 100 m 13,29 (2008), výška 156 (2007), dálka 508 (2008), trojskok 10,62 (2008), v rekordní štafetě 4x100 m 50,55 (2008), v juniorkách 60 m 8,67 (2010), 100 m 13,48 (2010), 200 m 28,02 (2010), výška 153 (2009), dálka 487 (2009), trojskok 10,54 (2009), sprinterský trojboj 1756 bodů (2009), v ženách ve štafetě 49,67 4x100 m. Se skončením gymnázia ukončila aktivní atletickou činnost.

Pekárek Jaroslav starší (1. února 1951)

Již jako mladík na sebe upozorňoval vrozenou rychlostí, kterou dovedl „prodávat“ na různých soutěžích. Z této rychlosti plynuly i výsledky v dálce. Jeho trenérem byl Miroslav Loučka. Jako starší žák dosáhl neuvěřitelného času na 60 m 7,2 (1966), v dorostu běžel další rekord okresu na 100 m 11,4 (1967), do dálky skočil 621 (1967). V kategorii juniorů absolvoval již jen několik závodů s nejlepším výsledkem 639 ve skoku dalekém (1969). Pak ho již atletika nepřitahovala. Stal se učitelem tělocviku na obchodní akademii v Břeclavi, později i zástupcem ředitele. Snažil se o výkonnost v atletice na této škole, s družstvy se zúčastňoval mládežnických soutěží, především Středoškolského poháru.

Pekárek Jaroslav mladší (11. července 1987)

Zdědil rychlostní i dálkařské dispozice po svém otci a zlepšil rodinné rekordy. V mladším žactvu zaběhl 60m za 7,8 (2000), v dálce měl 539 (2000), ve starším žactvu 60 m 7,1 (2002), 150 m 18,31, ručně 17,9 (2002), v dálce překonal okresní rekord 607 (2002), v dorostu se zlepšil v dálce na 656 (2004), v trojskoku 12,42 (2004), v juniorech 60 m 7,41 (2005), 150 m 18,1 (2006), 300 m 39,1 (2005), 200 m 23,9 (2005), dálka 688 (2006), trojskok 12,86 (2005). Maturitou ukončil aktivní činnost. Chodil na ZŠ Slovácká, kde se zúčastňoval školních soutěží, hlavně čtyřboje a Poháru rozhlasu, pro atletiku ho získali učitelé Klim a Balajka.

Na gymnáziu býval členem družstva gymnázia ve Středoškolském poháru, jeho trenérem Zbyněk Chlumecký. Na mistrovství ČR startoval jako žák v roce 2002 a byl sedmý (576), v roce 2004 jako dorostenec získal bronzovou medaili v dálce (656), v roce 2005 jako junior byl v dálce sedmý (655), rok 2006 přinesl v hale šesté místo v dálce (656), venku byl rovněž šestý (658). Pak odešel z Břeclavi.