Osobnosti oddílu

Hledání dle specializace
Sprinteři Skokani Překážkáři Vrhači Funkcionáři Vytrvalci Trenéři Chodci Vícebojaři

Holobrádek Jaroslav (28. února 1954)

Všestranně sportovně nadaný, především fotbalista z Lanžhota. Tomuto sportu se věnoval od malička a vždy přednostně, i když ho atletika hodně lákala. Byl všestranný především na skokanské a překážkářské disciplíny. Při jednom okresním přeboru ve vícebojích měl po prvním dnu naději překonat krajský rekord v desetiboji, ale druhý den jel hrát fotbal. K atletice se dostal až v dorosteneckých letech, kdy zaběhl okresní rekord na 100 m překážek 15,9 (1970), v trojskoku skočil 12,53 m, o tyči 270 cm. Tehdy jeho první kroky vedl Miroslav Loučka.

V juniorské kategorii zaběhl mužské překážky za 16,6 (1973) a držel 20 let okresní rekord, do dálky skočil 625 (1972), o tyči 293 (1972). V mužích měl 60 m za 7,3 (1977), 110 m překážek 16,3 (1977), dálku 649 (1977), trojskok 12,93 (1977). Jako fotbalista byl především obávaný střelec, v některých sezónách dosáhl až na nejlepšího střelce krajského přeboru, hrál také za ligové Vítkovice, většinou však neopouštěl dres Sokola Lanžhot. Na konci kariéry hrál i v Rakousku.

Hrbáč Ladislav (5. února 1985)

Mimořádný talent v kategorii mladšího žactva ze ZŠ Břeclav-Slovácká (učitel Milan Klim). V mladších žácích zaběhl 800 m za 2:28,5 (1998), výška 170 (1998), ve starším žactvu 60 m 7,1, elektricky 7,45 (2000), 100 m 11,6, elektr. 12,03 (2000), 300 m 37,2 (2000), 800 m 2:11,4 (1999), 1000 m 2:55,7 (2000), 100 m překážek 18,3 (1999), výška 186 (2000), dálka 590 (2000), koule 13,10 (2000). Ukončením ZŠ se odešel učit do Brna a údajně se věnoval tenisu.

Hromek František (11. února 1932)

Pochází z Moravské Nové Vsi, chodil do břeclavského gymnázia, kde vedl partu atletů Miroslav Loučka za Sokola Břeclav I. Bylo to po druhé světové válce v roce 1947, kdy se začala obnovovat atletika v Břeclavi spolu s rozbombardovaným stadionem. Patřil k nejlepším ve skupině (Veselý, Zháňal, Skyba, Wolgemuth, Schütz, Nikl a další). Byl především vrhač, i když tomu vůbec nenasvědčovala jeho vysoká a štíhlá postava. Jako mladší dorostenec dosáhl v kouli výkon 13,43 (1948), diskem hodil přes 30 metrů, oštěpem přes 40 m, do výšky skočil 165 cm.

Ve starším dorostu byl druhý v republice v kouli 6 kg 14,40 (1950), v disku měl výkon 35,75 (1951), oštěp 45,67 (1951). Měl reprezentovat v utkání dorostu Čechy – Morava – Slovensko, ale vedení Moravy svými machinacemi start znemožnilo. Po ukončení gymnázia odešel studovat vysokou školu do Ostravy, později se zde stal ředitelem Vítkovických železáren.

Hromková Lucie (5. února 1983)

Žákyně gymnázia Břeclav, trenér Zbyněk Chlumecký, v roce 1983 byla ve štafetě starších žákyň, která zaběhla 4x60 m za 31,38. V kategorii dorostenek měla 300 m za 44,0 (1999), dálku 519 (1999), 4x100 m 52,09 (1999), sprinterský trojboj 1873 bodů (1999). Pokud se týká účasti na mistrovství ČR, byla v kategorii starších žákyň ve štafetě 3x300 m (Harhajová, Fröhlichová) 2:12,91, která skončila na čtvrtém místě a ve štafetě 4x60 m (Harhajová-Fröhlichová-Trumpešová) na šestém místě (31,38). V kategorii dorostenek získala bronzovou medaili za štafetu 4x400 m (Bečvová-Harhajová-Fröhlichová) v okresním rekordu 4:01,72.

Chlumecký Zbyněk (14. února 1964)

Začínal jako fotbalista v žákovských letech na Lokomotivě Břeclav a současně také závodil za mladší žáky v atletickém celku. Mládí prožil v Jeseníku, kde začínal se stolním tenisem. Pak se přestěhoval do Břeclavi, odkud pochází jeho matka. Chodil na ZŠ Břeclav-Dukelská (Žlutá škola), za kterou absolvoval své první školní závody (vyhrál 60 m, 300 m a dálku). V roce 1976 byla otevřena ZŠ na Slovácké ulici, kam přešel. Zde ho vedl zkušený atlet Jiří Horník, současně ještě hrával fotbal, kterému zůstal věrný prakticky po celou dobu aktivní činnosti v atletice.

V roce 1977 jako mladší žák zaběhl 60 m za 7,5, 150 m 19,0, 300 m 41,0, 1000 m 3:02,8, 60 mp 10,0, dálka 528, oštěp 26,54. Ve starších žácích 60 m 7,4 (1978), 100 m 11,9 (1979), 150 m 18,2 (1978), 200 m 24,2 (1979), 300 m 38,7 (1978), 400 m 53,0 (1979), 500 m 1:14,1 (1978), 800 m 2:08,0 (1979), 1000 m 2:49,8 (1979), 1500 m 4:36,1 (19798), oštěp 40,70 (1979), kladivo 5 kg 19,40 (1979). To ho již trénoval Petr Mazour, závodil většinou za celek mladších dorostenců, protože věkové hranice byly jiné než nyní.

V kategorii dorostu měl následující výkony: 60 m 7,2 (1980), 100 m 11,3 (1980), 200 m 22,8 (1980), 400 m 50,19 (1981), 800 m 2:04,9 (1980), 1000 m 2:39,1 (1981), dálka 618 (1981). Mezi juniory běžel 60 m 7,0 (1982), 100 m 11,0 (1982), elektricky 11,70 (1982), 150 m 16,7 (1983), 200 m 22,5 (1983), 300 m 35,5 (1983), 400 m 49,41 (1983), 800 m 1:57,6 (1983), 1500 m 4:23,0 (1983), 400 m překážek 60,2 (1983), trojskok 12,58 (1983), kladivo 6,25 21,82, kladivo 7,25 19,72 (1983), desetiboj mužský 4876 (bez tyče, 1982). Vojenskou prezenční službu si odbyl v Rudé Hvězdě Praha.

V kategorii mužů měl pak následující výkony: 60 m 6,9 (1987), 100 m 10,8 (1986), a 11,32 (1987), 150 m 16,6 (1986), 200 m 21,6 (1986), 400 m 48,60 (1986), 500 m 65,5 (1987), 800 m 1:57,3 (1988), v roce 2002 absolvoval maraton v čase nad čtyři hodiny, 110 m překážek 18,3 (1987), 400 m překážek 59,0 (1990), výška 181 (1987), dálka 625 (1986), trojskok 12,65 (1986), desetiboj 5716 (1987), 4x100 m 42,33 (1987), 4x400 m 3:15,82 (1986), sprinterský trojboj 2348 (1986). Za svoji aktivní činnost dosáhl několik výborných umístění v rámci ČSR i ČSSR. V roce 1978 získal jako žák třetí místo v ČR na 300 m (39,2), v roce 1979 byl druhý v ČR v běhu na 400 m (53,3) dorostenců 15 let. O rok později v hale byl druhý v ČR na 400 m (53.3), čtvrtý v ČSSR na 400 m v mladším dorostu.

Venku v tomto roce získal první titul mistra ČR na 400 m (51,0) a rovněž titul mistra ČSSR (51,0). V roce 1981 byl v hale pátý v ČR i ČSSR (50,54) v kategorii dorostenců 17 let. V roce 1982 byl ve starším dorostu v hale třetí v ČR (50,26) i ČSSR. Venku byl druhý (50,4) v ČR i ČSSR (50,00) v kategorii dorostu 18 let, reprezentoval v utkání Maďarsko – NDR – ČSSR v Erfurtu (50,16). V kategorii dospělých v roce 1985 v hale byl šestý (50,59) venku byl v juniorech pátý v ČSSR (49,41). V roce 1986 jeho výkonnost kulminovala, byl na mistrovství ČR v hale čtvrtý (49,16), venku šestý v ČR 49,54, ve štafetě 4x400 m získal s bratry Petrjanošovými a Lánským bronzovou medaili (3:17,8).

V ČSSR byla štafeta čtvrtá, ale zaběhla okresní rekord 3:15,82. I v dalších letech měla štafeta šance, ale překazila je zranění. V roce 1988 získala šesté místo v ČSSR a čtvrté místo v ČR. V roce 1990 běžela štafeta 4x100 m v netradičním složení (místo St. Petrjanoše Pavel Dominik, ) 3. místo 43,43. Po studiu na pedagogické fakultě nastoupil na břeclavské gymnázium jako tělocvikář. Zde získal především dívky (později i chlapce) pro atletiku, úspěchy se projevily v Poháru Čs. Rozhlasu a Středoškolském poháru v rámci ČR. Zejména ve Středoškolském poháru dívky několikrát vyhrály v rámci ČR a třikrát se dostaly do světového finále do NSR, Itálie a Španělska.

Věnoval se pak i tréninkové práci v oddíle ve všech kategoriích, měl podíl na výchově reprezentantů Darmovzalové, Doležalové, Petráskové, Malarikové, Formánka, začínali u něho i Uher, Zelinka, Ošmera, Herman a mnoho dalších. Jeho svěřenci získali více než 100 medailí na mistrovstvích ČR a ČSSR. Pracoval jako místopředseda a předseda oddílu, ve výboru TJ jako místopředseda i předseda, rovněž tak ve výboru okresního svazu atletiky. Zastával i funkce Českém atletickém svazu, jako předseda komise pro sport při Okresním úřadu v Břeclavi, Městském úřadu v Břeclavi. Osvědčil se jako organizátor akcí v okrese i v kraji, pro mládež i dospělé, mistrovstvích ČR žactva i juniorů do 22 let, mistrovství družstev.

Byl vedoucím družstva žen, které se probojovalo až do extraligy, družstev mládeže, které se staly mistry republiky nebo se umístily ve finále ČR. Stal se jako první trenérem I. třídy na Břeclavsku, je rozhodčím I. třídy. Zůstal věrný i fotbalu, hrál za několik celků na okrese až do doby, kdy mu v tom zabránila artroza kyčelního kloubu. Ovlivňuje výrazným způsobem vývoj atletiky i některých dalších sportů na okrese. Umístění na MČR, - 1985: 400 m za RH Praha, hala 5. 50,59.1986 hala 400 m 4. (Lokom. Břeclav) 49,16. Venku6. 49,45, 4x400 m: 3. LB 3:17,80. 1987 hala nenastoupil na finále B.  1988: hala 400 m: 6. 49,16, venku 4. 4x400 m 3:17:11, 1990: 4x100 m  3. 43,43

Chorvátová Monika (8. ledna 1980)

Vlohy pro atletiku zdědila po své matce, která byla v sedmdesátých letech rovněž atletka (za ženy Lokomotivy Břeclav a Hustopečí střední tratě a překážky). Monika však měla především výškařské sklony. V roce 1993 jako mladší žákyně překonala okresní rekord (155) pod vedením trenéra Chlumeckého, ve starších žákyních překonala výšku 160, v dorostenkách zdolala stejnou výšku a na mistrovství ČR 1996 obsadila šesté místo. Jako juniorka skočila 155 (1998), pak se v souvislosti se studiem na vysoké škole v Praze postupně vytratila z výškařského sektoru. V roce 2003 se objevila na prázdninových atletických středách, kde skočila do výšky 150, v trojskoku 8,50.

Idesová - Šálková Táńa (8. října 1967)

Žákyně ZŠ Břeclav-Slovácká, kde ji k atletice přivedl Jiří Horník, od žákyň převzal její trénink Zbyněk Kalužík. Dosahovala dobrých výkonů již od kategorie mladších žákyň, kdy zaběhla 300 m za 44,9 (1980), 600 m 1:44,7 (1980), ve starších žákyních 300 m 44,64 (1981), 400 m 65,7 (1982), 600 m 1:42,8 (81), 800 m 2:24,9 (1982), 1000 m 3:09,6 (1500 m - 4:56,39, 1982), výška 150 (1982), dálka 499 (1981). V dorostenkách běžela 100 m 13,4 (1984), 400 m 63,9 (1984), 800 m 2:22,2 (1984), 1000 m 3:09,7 (1984), 1500 m 4:49,9 (1984), 400 m překážek 80,3, 3000 m 11:11,01 (1984), dálka 488, v juniorkách 100 m 13,8 (1986), 400 m 61,96 (1985), 800 m 2:17,4 (1986), 1000 m 3:18,0, 1500 m 4:41,11 (1985), 3000 m 11:11,0, 400 m překážek 73,5 (1986), výška 140 (1985), dálka 478 (1985).

V ženách měla 800 m 2:17,3 (1987), 1500 m 4:46,4 (1987), 400 m překážek 70,3 (1987), dálka 460 (1987). Pokud se týká úspěchů na republikových soutěžích, v roce 1982 se stala mistryní ČR na 1500 m v kategorii dorostenek 15 let, na Mistrovství ČSSR skončila druhá (4:58,53). V roce 1984 třetí v hale na Mistrovství ČR (4:52,0) ve starších dorostenkách, na mistrovství ČSSR skončila šestá na 3000 m za 11:01. Venku skončila na Mistrovství ČR na druhém místě na 1500 m (4:49,9).

V roce 1985 byla ve starších dorostenkách druhá v přespolním běhu. Na mistrovství ČR skončila třetí na 1500 m za 4:48,6. Na stejné trati na mistrovství ČSSR byla čtvrtá (4:41,11). V roce 1986 jako starší dorostenka skončila v hale sedmá za 4:51,0 na 1500 m, na mistrovství ČR žen v hale šestá na 1500 m za 4:48,14, venku osmá za 4:48,14. Provdala se za běžce Lokomotivy Jindřicha Šálka.

Ježek Jan (29. června 1970)

Pochází rovněž z valtické líhně trenéra Mazoura. Měl výborné předpoklady pro skokanské disciplíny, škoda, že si plně nevážil tohoto svého talentu. Jeho trénink, zvláště v pozdějších letech, byl spíše nárazový, řadu závodů absolvoval bez tréninku. V tabulkách okresu se jeho jméno objevuje ve starším žactvu v roce 1985 a to pouze v trojskoku - 11,92. V dorostu má výkon v dálce 643 (1987), v trojskoku 14,32 (1987). V juniorech zaběhl 100 m 11,3 (1988), 200 m 23,9 (1988), výška 185 (1988), dálka, jako první v okrese přes sedm metrů (710 – 1988), trojskok 14,49 (1989).

V mužích dosáhl ve výšce 194 (1991), dálka 728 (tento výkon je někde označován jako větrný), jinak skočil 719 (1993), trojskok 15,40 (1992). Na republikových mistrovstvích byl v roce 1985 na ČR pátý v trojskoku dorostenců do 15 let. Ve starších dorostencích obsadil v roce 1986 šesté místo v trojskoku (12,51). V roce 1987 ve starším dorostu v hale skončil na sedmém místě v trojskoku (13,44), opět ve starším dorostu byl v roce 1988 v hale na osmém místě (13,60), venku pak skončil v dálce sedmý (651). V dospělých startoval na mistrovství ČR v trojskoku a byl pátý (15,25). Pak občas vypomáhal celku mužů v mistrovských utkáních.

Juránek Radim (11. ledna 1993)

Byl spíše hokejistou, atletiku dělal jen v letních měsících doplňkově. Měl sprinterský talent, který u něho podporoval učitel Petr Pláteník na ZŠ Břeclav-Kupkova. Je škoda, že svého talentu nevyužil. V mladších žácích zaběhl 60 m za 7,74 (2006), 100 m 12,8 (2005), 1000 m 3:06,2 (2006), výška 157 (2006), dálka 552 (2006). Ve starších žácích měl 60 m 7,35 (2008), 150 m 17,87 (2008), 300 m 38,70 (2008), 400 m 57,08 (2008), koule 13,18 (2008). Po absolvování devítiletky dal přednost hokeji.

Juška Radek (8. března 1993)

Objevil se při Hustopečském skákání v roce 2006, kde vyhrál kategorii mladších žáků. Pochází ze Staroviček, chodil do devítiletky do Hustopečí-Komenského. Při přechodu na studium střední školy v Břeclavi začal s trenérem Zbyňkem Chlumeckým. Bylo to v dorostu, kdy skočil do dálky 660 (2010), v trojskoku 13,60 (2009), koule 13,47 (2010). V juniorech začal překvapivým ziskem zlaté medaile na Mistrovství ČR v hale v dálce (702 – 2011). V tomto roku měl ještě 60 m 7,33, 100 m 11,49, 150 m 17,69, 200 m 23,08, 300 m 38,58, výška 180, dálka 708, trojskok 13,92 (jediný závod v hale), koule 11,78.

Na mistrovství ČR venku obsadil čtvrté místo. Ve druhém roce v juniorech dosáhl v dálce okresního rekordu juniorů v roce 2012 výkonem 719, na mistrovství Moravy a Slezska v hale skočil překvapivě v trojskoku 14,28 a vyhrál. Na dráze se pak stal juniorským mistrem ČR, největšího úspěchu dosáhl na mistrovství ČR dospělých ve Vyškově, kde obsadil třetí místo ve skoku dalekém v absolutním okresním rekordu 771, splnil limit na mistrovství světa juniorů v Barceloně, kde se mu nedařilo a skončil na 21. místě. V roce 2014 se stal mistrem ČR mužů v hale a výkonem 776 zlepšil okresní rekord. Rekord později zlepšil na 794, chyběl mu jediný centimetr k účasti na mistrovství Evropy v Curychu.

V roce 2014 přehází po dohodě do Olympu Praha, kde začal trénovat s trenérem Josefem Karasem. Na halovém Mistrovství Evropy v Praze je největším překvapením české výpravy, když získal stříbrnou medaili ve skoku dalekém osobním rekordem 810 centimetrů. V tomto roce získal stříbrnou medaili na juniorském mistrovství Evropy výkonem rovných 800 cm. V roce 2016 na MS Portland 10. za 788.

Kalužíková Petra (7. listopadu 1975)

Pro dceru trenéra Zbyňka Kalužíka byl prvním sportem basketbal, kam chodila k trenéru Ladislavu Klimovi. Neměla pro tento sport žádné zvláštní nadání, byla však nejlépe bránící hračkou celku žákyň. Později oba směřovali Petru k atletice. Její rychlostní a odrazové předpoklady se projevily už v kategorii starších žákyň, kde v roce 1989 zaběhla 60 m za 8,0 (elektricky 8,30), 100 m 12,6 (1990), dálka 552 (1990). Byla členkou štafety 4x60 m (tehdy dorostenek 15 let), která skončila na mistrovství ČR (1990) na druhém místě, na mistrovství ČSFR vyhrála.

V kategorii dorostenek překonala okresní rekord na 100 m 12,4 (1991), 200 m 27,2, elektr. 27,51 (1991), v dálce se zlepšila na 581 (1991). Byla ve štafetě juniorek, která v roce 1991 vyhrála mistrovství ČR, za 49,20, což byl tehdy český rekord), na mistrovství ČSFR byla rovněž první (49,57). Další členky štafety byly Samsonová, Tesaříková a Šuldesová. Ve skoku dalekém obsadila na mistrovství ČR páté místo v dálce (570), na mistrovství ČSFR byla čtvrtá (557). Pokud se týká mistrovství byl pro ni úspěšný rok 1992, kdy v hale byla třetí v ČR (573), druhá v ČSFR (553), venku byla pátá na mistrovství ČSFR (552 v Košicích).

V juniorkách opadl její zájem o atletiku, v roce 1993 měla 100 m za 13,5, v dálce 560. Vysokou školu studovala v Praze (jazyky).

Kaut Roman (13. dubna 1966)

Pocházel z Ivančic a krátce závodil za Lokomotivu Břeclav. Nevadila mu jeho tělesná vada, byl totiž hluchoněmý. Měl zvláštní kombinaci: skoky a běh na 800 m. V dresu Lokomotivy v kategorii mužů dosáhl na 800 m čas 2:02,42 (1987), ve výšce 199 (1987), v dálce 655 (1987). Pak se vrátil zpět do Ivančic.

Klč Luděk (8. prosince 1953)

Začal chodit na stadion se svým kamarádem Zdeňkem Špidlou, který však neměl takové nadání a výkony a po čase atletiky zanechal. Byl především sprinter, trénovali sami, o trenéry byla nouze. V roce 1969 zaběhl jako dorostenec 60 m 7,4, 100 m za 11,2, 200 m 24,0 v roce 1970, 400 m ve stejném roce za 54,1, 110 m překážek 18,5 (1970), dálka 612 (1969), o tyči 291 (1970). Byl první, který absolvoval dorostenecký desetiboj. V kategorii juniorů 200 m 24,2 (1971), o tyči skočil 312 (1972). Ještě v roce 1973 v kategorii mužů zaběhl 100 m za 11,4, 110 m překážek 17,6 (1974), tyč 290 (1973). Po absolvování školy se dostal na východní Slovensko, kde také zůstal.

Klim Ladislav (26. dubna 1934, Brno)

Již od dětských let tíhl ke sportu, denně hrával fotbal na bzeneckých pláccích, i když to bylo za „Reichu“ velmi složité. Hrávalo se většinou se starým odřeným tenisákem nebo puckou z hader. Otec jednoho z kamarádů byl švec, dokázal sehnat kůži, která byla tehdy jen pro vojenské účely, a ušil trochu šišatý kopačák. Po přestěhování do Břeclavi na podzim 1945 pokračovalo hraní fotbalu na dvoře činžáku, kde bydlel, později na volejbalovém kurtě „Na póně“ u železničních činžáků. V éře Zátopka začal běhat po nesmyslné sázce se svým otcem, že neuběhne tři kilometry a vznikla myšlenka začít provozovat atletiku.

Zmíněné volejbalové hřiště se proměnilo v atletické, s kamarády vybudovali doskočiště na dálku a trojskok a koulařský kruh. První „koule“ byla dlažební kostka o váze přes osm kilogramů. Později sehnali kouli, která naopak vážila 2,2 kg. Spolu s kamarádem Mirkem Šudrlou si koupili knihu „Lehká atletika“ od autorů Bém-Kersenbrock a podle kinogramů se učili techniku jednotlivých disciplín. V roce 1947 vše začalo, pak se oba přihlásili v roce 1948 na „Běh 28. října“, který se běžel ze stadionu, kolem zámku a zpět na stadion. Trať měřila asi jeden kilometr. Tehdy dopadl velmi špatně, po pomalém začátku ho porazil i Šuderla, přesto že se to do té doby nestalo. I příští rok téměř denně trénovali, nebo spíše závodili na provizorním hřišti. Na jaře 1949 se na popud svého spolužáka přihlásil na zahajovací závody sezóny na stadioně tehdy ještě Sokola Břeclav I.

V polobotkách a saku vyhrál kouli, disk a dálku. Zanedlouho na to se o přestávce objevil na gymnaziu tehdejší atletický bůh Miroslav Loučka a požádal ho, aby jel na přátelské utkání do Znojma. I zde vyhrál tři disciplíny a od té doby zcela propadl atletice. Zúčastňoval se závodů Sokola Břeclav I, první velký závod byl „Stříbrný věnec“ Lidových novin pro středoškoláky v Brně, později „Slovácký pohár“ v Uherském Hradišti a „Dětvanec“ v Brně. První rok dosáhl za tehdejší mladší dorost, nyní je to kategorie starších žáků v kouli 5 kg 11,99, v disku 1,5 kg 31,20, v dálce 540. Další rok již v dorostu se zlepšil v kouli na 13,56, v disku 37,05 oštěp 42,56, vše v roku 1951. V tomto roce se zúčastnil mistrovství Československa, kde byl asi osmý a byl nominován na utkání Čechy – Morava – Slovensko v Novém Městě na Moravě.

Konalo se po několikadenním lijáku doslova v jezeře (rozhodčí museli mít gumáky). Skončil na pátém místě, nejlepší z Moravy výkonem 12,76. Přechodem do tehdejšího staršího dorostu nastal katastrofální útlum, při každodenním tréninku téměř žádné výkony. V roce 1954 nastoupil do vojenské základní služby v Opavě, která mu pomohla ke zlepšení po stránce fyzické a především silové. Ve druhém roce vojny 1955 se dostal do celku B Opavy (první celek byl v extralize), ve kterém se zlepšil v kouli na 11,69, v disku na 35,04. Vzpomíná na to, jak jednou startoval „načerno“ za první celek Opavy, kdy si diskař poranil na prstě a nemohl házet.

Po vojně pokračoval ve zlepšování výkonů, i když jeho silové ukazatele byly extrémně podprůměrné (benč 63 kg). Nakonec se dostal na nejlepší výkon v disku 43,17 (1960) a tímto výkonem držel 37 let okresní rekord, koulí hodil 12,71 (1960), kladivem necelých 30 m, oštěpem přes 43 metry. Čtyři roky závodil za II. ligu Uherské Hradiště (1963-1966). Závodění nebylo jeho jedinou činností v atletice. Loučka poznal jeho zájem o atletiku a hned od začátku z něho udělal svého administrativního pomocníka. Svěřil mu sledování statistických výkonů, na konci roku se za krkolomných podmínek tiskly cyklostylem tabulky oddílu, později okresu. Zasvěcoval ho do rozhodcovské a trenérské činnosti. Zvláště měl zájem o trenérskou činnost. Musel si dělat trenéra sám, protože specialista-vrhač v Břeclavi nebyl a tím se neustále učil.

Nevynechal jedinou možnost vidět mezistátní utkání, mistrovství republiky. Odebíral české, německé, polské a ruské spacializované časopisy a učil se z kinogramů (televize ještě nebyla). Měl již tehdy (ještě jako student) svěřence s výbornými výkony, dvě dálkařky přes pět metrů (Čeperová, Úlehlová) a také vrhače Cejnka. Velkou školou byl odchod Loučky na vojnu, kdy musel zastávat z nouze předsedu oddílu i okresního atletického svazu jako ještě student. Po návratu Loučky se stal sekretářem oddílu, vyřizoval veškerou agendu. Jako trenér měl několik svěřenců s mistrovskými tituly republiky (Kulišová, Franzbergerová, Šenk, Hrozínek, později Bzirská atd.)

Dvakrát byl vyhodnocen mezi nejlepšími trenéry okresu. Jako rozhodčí se zúčastnil několika mistrovství republiky, mezistátních utkání a mistrovství Evropy v Praze 1978. Kromě atletiky se věnoval trenérské a rozhodcovské činnosti v basketbalu. Čtyři roky byl vedoucím jednoho z nejúspěšnějších Tréninkových středisek mládeže v ČSR, v trenérské práci se věnoval především nejmladším v přípravkách, vedl však také ligový celek juniorek a také ženy. V roce 2016 vydal knihu o historii Sokola a Lokomotivy v Břeclavi nákladem 500 výtisků.

Klim Michal (5. října 1988, Valtice)

Na popud svého otce i dědy navštěvoval basketbal. V tomto sportu získal dobré odrazové schopnosti a začal se objevovat mezi atlety Lokomotivy Břeclav ve výškařském sektoru. V kategorii starších žáků skočil 181 (2003), diskem hodil 34,04 (2003), v dorostu se zlepšil na 187 (2005) a v juniorech na 190 (2007). Pak se věnoval výhradně basketbalu.