Osobnosti oddílu

Hledání dle specializace
Sprinteři Skokani Překážkáři Vrhači Funkcionáři Vytrvalci Trenéři Chodci Vícebojaři

Klouparová Jitka (25. června 1952)

Pochází z Valtic, kde již jako žákyně měla dobré výkony. Dávala přednost basketbalu pod vlivem svého učitele na gymnáziu Dušana Hanuše. Jako starší žákyně, v kouli měla 10,59 (1966). V dorostenkách v kouli 4 kg přes 11 metrů - 11,14, diskem 26,88 (1968), v dálce 497 (1968). V tomto roce závodila za slovenskou Skalici, kde překonala slovenský rekord v kouli 4 kg, reprezentovala Slovensko proti Čechám a Moravě, skončila druhá (10,95). V juniorkách hodila diskem 27,58 (1970). Pak odešla na vysokou školu do Brna, kde závodila za Universitu. Konec její kariéře udělal těžký úraz hodem kladiva. Stala se lékařkou.

Kolegarová - Schusswohlová Milena (13. února 1963)

Navštěvovala ZŠ Břeclav-Dukelská, jako starší žákyně zaběhla 60 m překážek za 10,8 (okresní rekord-1977), do dálky skočila 496 (1978). Věnovala se také víceboji, tehdy měl jiné složení, nezachoval se výsledek. Provdala se do USA, její dcera chodila určitý čas na ZŠ Břeclav Slovácká (1995-1996), jako starší žákyně skočila do výšky 153 (1996), 80 m překážek zaběhla za 15,3 (1995). Pak se obě vrátily do USA.

Kolomazníková Renata (5. srpna 1969)

Pochází z Valtic, kde ji k atletice přivedl její učitel a trenér Petr Mazour již jako žákyni. Napřed se věnovala běhům a výšce, postupně přešla na vrhy, kde vypomáhal také Ladislav Klim. Jako mladší žákyně skočila jako jedna z prvních v okrese do výšky 150 cm (1982). V kategorii starších žákyň překonala jako první z této kategorie na okrese 160 cm (1983), diskem hodila 25,22 (1984), oštěpem 27,20 (1983). V roce 1985 přešla do sportovního gymnázia v Brně, věnovala se vrhům, v kategorii dorostenek (1985) překonala okresní rekord a na mistrovství Československa byla čtvrtá výkonem 12,80, kouli 4 kg měla 10,99, diskem 28,00, na ČSR v hale byla pátá v kouli 11,50. V Brně pak našla zaměstnání a zůstala zde.

Kománek Ludvík (8. července 1909 Břeclav – 19. října 1994 Zlín)

Jeho prvním sportem byl fotbal. V roce 1924-1927 se objevoval v dresu DSK Břeclav. Jan Brouček, se kterým chodil do německé tělovýchovné organizace ATUS poznal jeho veliký talent a systematicky ho přemlouval pro atletiku. Nechejme o tom vyprávět samotného Ludvíka Kománka, který se svěřil autoru knihy „Slavné postavy naší lehké atletiky“ Alfrédu Janeckému (1946).

„Abych začal postupně od svých začátků, nezbývá než vrátit se o 20 let zpět do doby nejkrásnější, doby mládí, volnosti a bezstarostného života. Při dolním toku řeky Dyje leží mé rodné město Břeclav, kde se od roku 1925 datují mé lehkoatletické začátky. Je pravda, že příroda mně dala do vínku dlouhé nohy a určité vlohy pro skoky, ale abych se přiznal, mně se líbil fotbal a jen těžce jsem se s ním později loučil. Atletika byla u nás v začátcích. Jámu s pískem jsme si upravili sami a dráhu nahradila louka. Jednou jsem se vytahoval před ostatními, že dovedu skočit 140 cm do výšky.

Nevím ani jak se to stalo, vždy jsem byl povahy mlčenlivé, ale nedalo se nic dělat než dodržet slovo a proměnit slova v skutky. Dopadlo to však velmi zle. Zatímco ostatní hoši tuto výšku většinou zdolali, já ji nemohl za žádnou cenu přeskočit. Jako omluvu bych snad mohl uvést, že jsem poprvé skákal přes laťku, neboť ve škole jsme byli zvyklí skákat přes provaz. Leč to nic nezměnilo na mém zklamání, ale současně to bylo pro mne ponaučení: raději méně mluvit a více dokázat skutky. Protože se mi atletika začala líbit, počal jsem se o ni více zajímat, nenechal jsem se odradit počátečními neúspěchy a pevná vůle rozhodla, že jsem zůstal atletice věren až dodnes.

První své výkony mám zaznamenány z roku 1926, a to 156 cm do výšky, 601 do dálky a 12,0 na 100 m. O rok později jsem se zlepšil na 167, 642 a 11,9. To jsem se již hlouběji zajímal a dychtil po zprávách z krásného sportu hellenského. Můj strýc a bratři Broučkové byli již ve Zlíně zaměstnáni, působili na mne a tak jsem se v březnu roku 1928 ocitl v jejich středu. Ve Zlíně nalezl jsem pak kamarádské prostředí, kde jeden druhému byl více než bratrem, a já, třeba nejmladší, měl stejná práva i povinnosti. Byl to řetěz složený z článků přesně do sebe zapadajících.

U mne se začínal zřetelněji rýsovat skokanský talent a ve výšce dociluji již 174,5 cm, v dálce 654 a na 100 m za 11,7. Byl to výsledek poctivé a svědomité přípravy v tělocvičně, lyže, brusle, správná životospráva a naprostá abstinence, jsou také velmi důležité pro toho, kdo jednou chce něco dokázat. V roce 1929 jsem se zlepšil na 175 ve výšce, 668 v dálce a 11,2 na 100 m a výkonem 13,40 v trojskoku jsem byl poprvé zařazen do reprezentačního družstva ČSR proti Jižnímu Německu. O rok později, jako voják telegrafického praporu v Brně, oblékám dres Moravské Slavie a v jejich barvách jsem získal první mistrovský titul v trojskoku a 3. místo v dálce 674,5 cm. Téhož roku náhodou jsem se také dostal k překážkám. Při utkání Praha-Brno musil jsem zaskočit na 110 m překážek s odůvodněním, že umím výšku a dálku, a tak to nějak doběhnu. Hlavně mi kladeno na srdce, abych žádnou neshodil.

Běželo se na hřišti Slavie šikmo přes hřiště. Popisovat to nekonečné pole překážek a mou úzkost, když jsem klečel u startu, by bylo myslím zbytečné. Shodou okolností byl tento můj první start proti nejlepšímu překážkáři Janderovi a múj čas 17,8 byl poměrně dobrý. Brzy potom na závodech v Budějovicích dociluji času 16,4 a začínám se více zabývat touto krásnou disciplínou. Když jsem o volných nedělích zajížděl domů ke svým rodičům do Břeclavi, scházívali jsme se tam se Zikmundem, Hrstkou, Broučky. Vyměňovali jsme si zkušenosti a ani netušili, že s dr. Hrstkou sejdeme se ve Zlíně jako kamarádi, ale současně i soupeři. V roce 1932 získávám druhý mistrovský titul v trojskoku a 2. místo na 110 m překážek. Moje výkony se zlepšují na 178, 685 a 15,9.

Národní barvy reprezentuji v utkání s Polskem. Rok 1933 přináší mi dvě 2. místa v trojskoku a 110 m překážek. Stávám se tohoto roku stálým reprezentantem národního mužstva. Proti Rakousku jsem byl třetí. Při utkání s Polskem ve Varšavě se mi stala zajímavá příhoda. Náš sekretář mně vypravil o den později. Když jsem přijel do pohraniční stanice, kde jsem se měl sejít s naší výpravou, která jela z Prahy a měla také můj pas, zjistil jsem, že po atletech není ani stopy. Stál jsem tam jen s přípisem, že jsem členem státního družstva a že startuji v utkání s Polskem.

Celní úředník ovšem neměl pro to pochopení a nechtěl se do mojí situace vžíti. Putujeme tedy spolu ke komisaři, který má rozhodnout o mém osudu. Dává si předložit noviny a zjišťuje skutečně moje jméno s poznámkou, že skončím poslední, neboť podle předcházejících závodů docíili oba polští překážkáři Novosicki a Nemiec krásného času 15,2. Možná, že to mne právě zachránilo, pak komisař se brzy obměkčil a nechal mne pokračovat v cestě. Dodatečně mi bylo sděleno, že výprava odjížděla již v noci. Jandera tehdy nemohl nastoupit, tím větší byla moje odpovědnost.

K velkému překvapení jsem oba Poláky porazil, ale ani tyto nečekaně získané body ném nebyly nic platné, neboť jsme o půl bodu prohráli. V roce 1934 jsem mimo utkání s Rakouskem startoval na mistrovství Evropy v Turíně, kam jsme byli vysláni spíše k získání zkušeností, než abychom mohli počítat s nějakým úspěchem. U mne se to brzy projevilo na mezinárodních závodech v Brně, kde jsem zaběhl svůj nejlepší čas na 110 m překážek 15,5. V roce 1935 vyhrávám mistrovství na 110 m překážek. V mezistátním utkání s Japonskem umisťuji se těsně za japonským rekordmanem Murakim, který vyhrál za 15,5, můj čas byl 15,7.

Na mezinárodních závodech ve Vídni vyhrávám skok daleký 690 cm. Velmi úspěšný byl pro mne rok 1936, když v dálce dosahuji svého nejlepšího výkonu 716 vítězstvím na mezinárodních závodech v Bratislavě, na mistrovství v Praze překonávám rekord v trojskoku 14,15 m a to po závodě na 110 m překážek. Měl jsem radost, že se mi alespoň v jedné soutěži podařilo překonat rekord. Byl jsem šťasten, že se mi splnil sen a mohl se zúčastnit Olympijských her v Berlíně. Tolik nezapomenutelných dojmů, nádherné výkony, to vše tvořilo rámec sváteční, přímo pohádkový.

Nelze popisovat všechny dojmy, stejně jako kritizovat omyly, jichž jsem se stal obětí. Byl jsem přesto rád, že jsem si mohl alespoň zaběhnout na olympijské dráze a v těžké konkurenci skončil ve svém rozběhu předposlední. Velmi rád vzpomínám též na zájezd do Řecka v roce 1937. Země nejvyšší kultury, vrcholných děl a umění, země hlásající harmonii těla a ducha, krásy a dobra. Už to, vidět Olymp zblízka, posvátnou horu obestřenou různými pověstmi a pokládanou za sídla bohů a bohyň, Akropolis a Atény samotné mělo pro mne velký význam.

Stadion mně zaujal svojí nezvyklou formou a velmi ostrými zatáčkami. Vstupoval jsem naň s úctpu skoro posvátnou, vždyť na něm byly obnoveny v roce 1896 novodobé Olympijské hry. Vybojovali jsme zde trojzápas Polsko-Československo-Řecko, ale nedopadli pro nás zrovna nejlépe. Časný květnový termín nám nevyhovoval, neboť někteří naši atleti pro chladné počasí byly téměř bez tréninku a k utkání nastupovali téměř z vlaku. Na zpáteční cestě jsme se zastavili v Záhřebu, kde jsme přesvědčivě porazili družstvo Jugoslávie.

Zde jsem vyhrál obě disciplíny, 110 m překážek za 16,0 a dálku 696. Ještě jsem startoval v Drážďanech proti Německu a v trojskoku výkonem 13,99 obsadil druhé místo. V roce 1938 jsem byl rozhodnut zanechat atletické činnosti, ale láska k atletice a domluva dr Hrstky, s nímž nás váží pouta velmi přátelská, byli silnější a zůstal jsem u závodní činnosti věren dále. Ještě v roce 1940 dosáhl jsem v dálce 706 a rok později získal znovu mistrovský titul v trojskoku a svým vítězstvím v dálce pomohl družstvu Moravy proti mužstvu Čech. V roce 1942 při utkání Čechy-Morava v Olomouci dosahuji v trojskoku 14,02.

K slovům Ludvíka Kománka ještě menší dodatek. Jak sám píše, odešel v roce 1928 do Zlína. Zmiňuje se, že fotbal byl jeho velká láska. I když závodil ve Zlíně, využil každé příležitosti, aby se objevil v dresu fotbalistů SK Břeclav. K bohaté atletické kariéře ještě menší shrnutí. Za Baťu Zlín závodil v letech 1928-1944, jeho trenéry byli Jan Brouček, od roku 1924-1945, Jan Vykoupil (1929-1931) jako poradce. Mistrem republiky v trojskoku byl v létech 1930, 1932, 1936 a 1941, v roce 1935 na 110 m překážek. Jako první český trojskokan překonal hranici 14 metrů (14,15 v Praze 6. července).

Reprezentoval ČSR v devíti utkáních (1932-1937). Zúčastnil se OH v Berlíně (110 m překážek v rozběhu), mistrovství Evropy v Turíně (14. v dálce, 110 m překážek v rozběhu). Osobní rekordy 110 m překážek 15,5 (1934), výška 180 (1937), dálka 716 (1936), trojskok (14,15 1936). V roce 1971 se stal na mistrovství ČSR veteránů dvojnásobným mistrem v kategorii 60-64 let ve skoku vysokém (130) a dalekém (384). Po skončení aktivní činnosti po válce pracoval jako činovník, ještě po sedmdesátce vedl mladší žactvo TSM ve Zlíně.

Velmi často navštěvoval Břeclav, jezdil i se svoji ženou na hrob svých rodičů, kteří jsou zde pochováni. Autor se zde měl možnost několikrát se s ním setkat. V roce 1971, kdy si atletika v Břeclavi připomínala 50 let, se zúčastnil (jako jediný z pozvaných mimobřeclavských) této oslavy a krátce hovořil o své atletické činnosti. Věnoval autorovi několik fotografií z doby kolem roku 1926, které jsou jako důležité dokumenty o existenci atletiky v Břeclavi.

Komínková Linda (26. září 1992)

Dcera předsedy atletického oddílu Klokanu Moravská Nová Ves Jiřího Komínka, jeho svěřenkyně sportovala již od malička, především jako sportovní gymnastka, pak přešla na atletiku. Byla neobyčejně všestranná, prosazovala se již jako mladší žákyně, kdy zaběhla 200 m za 30,3(2005), 60 m překážek 10,20, (rekord Břeclavska 2005), 200 m překážek 34,41 (2005), dálka 489 (2005), trojskok 9,68 (2005), disk 18,83 (2005), oštěp 22,22 (2005), pětiboj 2549 (2005).

V kategorii starších žákyň zaběhla 600 m za 1:49,15 (2006), 60 m překážek 9,41 (2007), 100 m překážek 16,21 (2007), tyč 280 (okresní rekord 2007), výška 164 (2007), dálka 510 (2006), trojskok 10,20 (2006), 200 m překážek 31,94 (2006), koule 12,54 (rekord Břeclavska 2007), sedmiboj 3917, v pětiboji v hale překonala český rekord a stala se mistryní ČR (2007), venku byla třetí v kouli (12,54), pátá v tyči, osmá na 60 m překážek a třetí v sedmiboji 4296, disk 28,39 (2007), oštěp 34,63 (2007).

V dorostu zaběhla 60 m 8,34 (2008), 60 m překážek 9,46 (2008), 100 m překážek 15,80 (2008), 200 m překážek 33,79 (2009), výška 165 (2008), dálka 532 (2008), trojskok 11,10 (2008), koule 12,85 (rekord Břeclavska 2009), koule 4 kg 10,73 (2009), oštěp 36,03 (2008), sedmiboj 4494 (2008). V roce 2008 v hale byla čtvrtá v kouli (12,36), v trojskoku osmá (10,70), v pětiboji čtvrtá 3312, venku třetí v sedmiboji (4494) a dále dvakrát sedmá v kouli (12,07) a trojskoku (10,93). V roce 2009 v hale třetí v kouli (12,58), šestá v trojskoku (10,85).

V juniorkách zaběhla 60 m za 8,88, 150 m 22,05 (2011), 200 m překážek 33,90 (2010), 400 m překážek 70,78 (2010), dálka 511 (2010), trojskok 11,21 (2010), disk 24,49 (2011), oštěp 32,22 (2011). V roce 2010 v hale byla sedmá v trojskoku (11,22, +2,4), v roce 2011 osmá v trojskoku (11.10).  Z deváté třídy přešla na sportovní gymnázium do Ostravy, kde byla jeden rok, pro nedostatečnou trenérskou péči se vrátila, nastoupila na břeclavské gymnázium a nadále závodila za Lokomotivu Břeclav. Ve vrhačských disciplínách jí radil také trenér Klim. V roce 2012 začala studovat na vysoké škole v Praze a závodění se věnovala jen příležitostně.

Kopuletý Milan (27. března 1966)

Pochází z Týnce. Do školy chodil do Moravské Nové Vsi, za kterou absolvoval první atletické závody v kategorii mladšího žactva, kde zaběhl 60 m za 7,8 (1979), 600 m 1:44,0 (okresní rekord 1978). Ve starším žactvu měl 60 m za 7,2 (7,67 – 1980), 100 m 11,7 (1981), 150 m 18,3 (1980), 200 m 24,7 (1981), 300 m 40,62 (1980), výška 170 (1981), 4x60 m 29,8 (1980), v dorostu 100 m 10,9 (11,63, okresní rekord 1983)), 200 m 23,0 (1983), koule 6,25 kg 11,34 (1983), 4x100 m 44,69 (československý rekord 1982). V juniorech 60 m 6,9 (v hale 1984), 100 m 11,5 (1984), 4x100 m 44,9 (okresní rekord 1984).

Již v této kategorii ho atletika příliš nebavila, začal se věnovat folkloru. Na mistrovství ČR a ČSSR dosáhl těchto výsledků. V roce 1980 se stal mistrem Česka žáků na 60 m v čase 7,6, v mladším dorostu venku (Jihlava), v  hale v roce 1980, bronzová medaile na 50m 6,40 v ČR, na ČSSR třetí na 50 m hala 6,2, venku na 100 m pátý 11,76, ve štafetě 4x100 m 44,69, první místo v ČSSR a československý rekord.

Kovář Jiří (17. srpna 1988)

Svěřenec a žák učitele a trenéra Jiřího Komínka z Moravské Nové Vsi. V kategorii starších žáků se neobyčejně rychle zlepšil ve skoku vysokém, v prosinci se zlepšil až na okresní rekord 194 (2003), v dálce skočil 585 (2003). Věnoval se více fotbalu jako brankář a nakonec mu dal plně přednost. V dorostu dosáhl ještě 185 (2004).

Kruták Jiří (21. dubna 1964)

Patřil do skupiny silného ročníku 1964, chodil na ZŠ Břeclav-Kupkova. V mladších žácích zaběhl 1000 m za 3:06,5 (1977), držel okresní rekord na 60 m překážek 10,0, výšku měl 154 (1977), kouli 3 kg 11,16 (1977), disk 23,11 (1977), v oštěpu držel rovněž okresní rekord 37,08 (1977). Ve starších žácích zaběhl 500 m za 1:16,6 (1978), 60 m překážek  9,2(1978), 100 m překážek 16,0 (1979), okresní rekord překonal ve výšce 190 (1979), v dálce 582 (1979), disk 1,5 kg 31,76 (1979), oštěp 55,48 (okresní rekord 1979), oštěp 800 g 46,82 (1979).

Pokud se týká umístění na mistrovstvích, v roce 1978 obsadil třetí místo na mistrovství Československa v oštěpu (44,98), v šestiboji byl druhý ve Vlašimi. V roce 1979 v hale skončil ve výšce na devátém místě (180), venku v kategorii 15 let byl druhý v republice v oštěpu 53,16, ve výšce šestý 180, na mistrovství ČR byl čtvrtý v oštěpu 52,12. V dorostencích měl 100 m za 16,0 (1979), výška 188 (1980), trojskok 12,89 (okresní rekord 1980), koule 6,25 12,31 (1981), oštěp 58,70 (okresní rekord 1980), 800 g 58,02 (1981). V kategorii dorostu 18 let byl v oštěpu na mistrovství ČR třetí (56,54), na mistrovství ČSSR skončil čtvrtý (57,86).

V roce 1982 v juniorech měl ve výšce 180 (1983), trojskok 12,25 (1982), koule 7,25kg 11,30 (1983), oštěp 60,02 (1983). V mužích pak závodil jen sporadicky, nejlepší výkon měl v oštěpu 53,00 (1990). V oštěpu byla jeho trenérkou Vladěna Freisová z Brna, za kterou jezdil. Po ukončení studií pedagogiky se stal učitelem tělocviku na ZŠ Slovácká v Břeclavi, měl velmi dobré výsledky ve školních soutěžích (Pohár rozhlasu, čtyřboj) i v rámci republiky, kde jeho celky dosáhly i prvenství. Později se stal ředitelem této sportovně zaměřené školy.

Kruták Tomáš (2. dubna 1993)

Syn Jiřího Krutáka měl dobrou výkonnost v atletice v kategoriích žactva, kdy byla ZŠ Slovácká v Břeclavi zaměřena na atletiku. Později přešla na fotbalové sportovní třídy a tam přešel i Tomáš. V mladších žácích zaběhl 300 m za 43,90 (2006), výška 156 (2006), ve starších žácích 100 m překážek 15,39 (2007), 200 m překážek 28,99 (okresní rekord 2007). V tomto roce startoval na mistrovství ČR žactva, které se konalo v Břeclavi. V dalších kategoriích startoval jen na školních soutěžích. Jeho trénink řídil jeho otec.

Krutáková Anna (6. dubna 1994)

Atletka z líhně trenéra Komínka v Klokanu Moravská Nová Ves. Zprvu se zdálo, že nemá tolik nadání jako její starší sestra Eliška, ale nakonec ji v několika disciplínách předčila. V mladších žákyních zaběhla 200 m za 32,08 (2006), 60 m překážek 11,65 (2007), 200 m překážek 39,3 (2006), trojskok 8,43 (2007), ve starších žákyních 60 m 8,21 (2009), 100 m 13,14 (2009), 150 m 19,86 (2009), dálka 513 (2009), 200 m překážek 33,65 (2008), 200 m 27,64, 60 m překážek 9,92 (2009), 100 m překážek 15,76 (2009), dálka 513 (2009), pětiboj 2409 (2009), sedmiboj 3680 (2009). V dorostenkách 100 m 13,02 (2010), 200 m překážek 34,35 (2010), výška 155 (2010). V roce 2011 již nezávodila, dala přednost jiným zájmům.

Krutáková Eliška (30. ledna 1993)

Starší sestra Anny Krutákové, další svěřenkyně Jiřího Komínka z Klokanu Moravská Nová Ves. V mladším žactvu zaběhla 150 m za 21,20 (2006), 200 m 29,54 (2006), 400 m 77,3 (2005), 60 m překážek 10,70 (2006), 200 m překážek 35,7, výška 151 (2006), dálka 481 (2006), pětiboj 1464. Ve starších žákyních 60 m 8,19 (2008), 100 m 13,04 (2008), 150 m 19,45 (2009), 200 m 27,20 (2009), 60 m překážek 9,72 (2008), 100 m překážek 15,58 (2008), výška 157 (2007), dálka 528 (2007), trojskok 10,75 (2008), pětiboj 2661 (2008).

V roce 2008 se probojovala na Mistrovství ČR staršího žactva do Třince, na 60 a 150 m nepostoupila z rozběhů. V kategorii dorostenek 100 m 12,97, 200 m 27,34 (2009), 60 m překážek 9,62 (2009), výška 166 (2009), trojskok 9,91 (2009), pětiboj 2829 (2009). V roce 2008 se závodů zúčastňovala do prázdnin, v roce 2011 byla na jediných závodech.

Křehula Jiří (17. července 1982)

Pochází z Hustopečí, nadání pro skok vysoký zdědil po své matce (rozené Háderové), která byla první ženou na okrese, která jako první překonala hranice 150 a 160 cm. Věnoval se ze začátku fotbalu, ve skoku vysokém skočil jako žák 174, po skončení základní školy přešel do Brna, závodil za Moravskou Slávii, na sportovním gymnáziu se pak rychle zlepšoval ve výšce, v roce 2001 si vytvořil osobní rekord 226 cm. Poměrně brzy ukončil aktivní činnost také díky zraněnému kolenu. Dosáhl řady úspěchů v kategorii dorostu a juniorů, zúčastnil se juniorského mistrovství světa.

Kuklišová Zuzana (8. března 1968)

Jejím základním sportem byl basketbal, kterému se věnovala od první třídy. Hrávala za Lokomotivu Břeclav v minižákyních a žákyních. Ještě jako dorostenka se dostala do Tréninkového střediska mládeže USK Praha, kde později hrávala na postu pivota nebo křídla i v národním celku žen. V mládí využívala svých odrazových schopností a zúčastňovala se výškařských závodů, hlavně „Břeclavské laťky“. Jako mladší žákyně skočila 150 (1981) a překonala okresní rekord. Ve starším žactvu tento rekord zlepšila na 155 (1982) a na mistrovství Československa v Ostravě v roce 1982 skočila 150 a získala stříbrnou medaili. Pak se věnovala výhradně basketbalu.

Kulišová Miroslava (15. srpna 1965)

Začínala jako sportovní gymnastka (1971). Pro atletiku ji objevil i získal učitel a trenér Jiří Horník na ZŠ Břeclav-Slovácká, k prvnímu mistrovskému titulu ČSSR ji převedl trenér Ladislav Klim. Po skončení ZŠ v roce 1981 přešla na sportovní gymnázium do Brna pod vedení trenéra Otáhala ze Zbrojovky Brno, ještě chvíli závodila za Lokomotivu Břeclav a pak přestoupila do Zbrojovky Brno. Stala se juniorská rekordmanka ČSSR v dálce (637), reprezentovala ČSSR v mezistátním utkání žen v Tunisu. Již od mládí převyšovala svojí výkonností nad ostatními.

Jako mladší žákyně měla 60m 8,2 (1977), 150 m 19,3 (1978), 300 m 43,0 (1978), 600 m 1:45,1 (1978), výška 146 (1978), dálka 538 (rekord ČSSR 1978). 2. listopadu 1977 byla ve štafetě 3x500 m, která vytvořila československý rekord (Foukalová, Pristachová) časem 4:27,8 (první překonaný rekord atletů Lokomotivy Břeclav). V dorostu (tehdy mladším) zaběhla 60 m za 7,8 (1979), 100 m 12,4, 150 m 19,1, 300 m 42,6 (1979), dálka 572 (1979). Za dorostenky již v Břeclavi nezávodila. V roce 1978 skončila jako žákyně na mistrovství ČR na čtvrtém místě (511).

V roce 1979 obsadila na mistrovství ČR ve Varnsdorfu první místo výkonem 548 (mistrovství ČSSR se již nekonalo). V roce 1980 na mistrovství ČSSR žactva v Kroměříži vyhrála dálku (tehdy to byl mladší dorost) výkonem 570 cm (jen 4 cm za československým rekordem). V roce 1981 startovala ještě za Lokomotivu na mistrovství ČSSR ve Svitu, při prvním skoku se zranila a hned se vrátila s rodiči domů. Za Zbrojovku Brno 1983 startovala v roce 1983 na MEJ a překonala juniorský rekord 637.

Lánská Kristýna (15. září 1992)

Dcera trenéra Boba Lánského, který byl také jejím trenérem. Prosadila se až v kategorii dorostenek, kdy zaběhla 100 m za 13,33 (2009), 150 m 20,61 (2009), 200 m 27,16 (2009), 300 m 43,65 (2008), dálka 507 (2008), trojskok 10,52 (2008), sprinterský trojboj 1915 bodů (2008), 4x100 m 51,19 (2009), v juniorkách 60 m 8,70 (2010), 100 m 13,30 (2011), 150 m 20,79 (2010), 200 m 27,12 (2011), 400 m 64,60 (2011), dálka 502 (2011), trojskok 10,30 (2010), 4x100 m 52,83 (2010), v ženách 100 m 13,02, 200 m 26,70, 400 m 63,45, dálka 519, trojskok 10,20 (výkony 2012). V roce 2013 se výrazně zlepšila na 100 m na 12,65 a 200 m 25,96.