Osobnosti oddílu

Hledání dle specializace
Sprinteři Skokani Překážkáři Vrhači Funkcionáři Vytrvalci Trenéři Chodci Vícebojaři

Beinhauer Rudolf (2. března 1939)

Pochází ze Znojma, pro atletiku ho získal na průmyslovce v Břeclavi trenér Miroslav Loučka, později trénoval s Ladislavem Klimem. Byl neobyčejně všestranný, hrával závodně basketbal za Lokomotivu Břeclav a TJ Znojmo, rovněž volejbal. Prosazoval se ve vícebojích. Začínal poměrně pozdě, v roce 1958 zaběhl dorostenecké překážky za 15,9, ve starších dorostencích skočil do výšky 175 (1958),  kouli 6 kg hodil 13,89 (1957), kouli 7,25 11,92 (1958), v oštěpu 44,65 (1957). Byl prvním břeclavským atletem, který získal na mistrovství Československa medaili. V roce 1957 byl druhý v pětiboji v ml. dorostu, o rok později pátý ve starším dorostu.

V kategorii dospělých obsadil v roce 1963, 4. místo v desetiboji na mistr. ČSSR 3. a 4. 8. v Košicích ziskem 5367 bodů. Po ukončení průmyslovky se vrátil do Znojma, ale nemohl najít zaměstnání, které mu zajistil v Břeclavi jeho trenér, a proto se opět vrátil do Břeclavi. Měl zde nejlepší výkony v kategorii mužů: 60 m 7,2 (1961), 200 m 24,2 (1961), 400 m 53,8 (1961), 110 m překážek 18,1 (1962), výška 176 (1961), dálka 611 (1961), tyč 230 (1961), koule 13,11 (1961), disk 35,87 (1961), oštěp 51,15 (1961), v desetiboji se probojoval na mistrovství republiky do Košic, kde dosáhl výkonu 5367 (1963).

Pak odešel na vojnu a odtud se vrátil do Znojma. K atletice se vrátil ještě jako veterán po roce 2000 stal se třikrát mistrem ČR ve skoku vysokém a získal ještě medaile za kouli a oštěp.

Bendová Gabriela (19. července 1988)

Pochází z Velkých Pavlovic, kde chodila na základní školu i na gymnázium, na tréninky jezdila k trenéru Chlumeckému do Břeclavi. Jako starší žákyně v roce 2003 zaběhla 100 m překážek za 19,7, v trojskoku skočila 9,09. V dorostenkách 100 m překážek 19,26 (2004), do výšky 160 (2004). V juniorkách měla 100 m překážek 18,26 (2006), výšku 160 (2006), v dálce 519 (2006), trojskok 10,27 (2006). Za ženy již v Břeclavi nezávodila, odešla do Brna.

Budíková Eva (31. července 1984)

Měla nadání po své matce, která patřila mezi nejlepší basketbalistky historie okresu (Eva Schmidtová). Také ona tíhla spíše k basketbalu, k atletice ji přemluvil na gymnáziu trenér Zbyněk Chlumecký. Ve starších žákyních skočila do dálky 500 (1999), v dorostu měla 150 m za 20,5 (1981), 100 m překážek za 18,9 (2001), dálku 529 (2001), trojskok 10,46 (2001), v juniorkách 60 m 8,5 (2003), 200 m 27,6 (2002), 100 m překážek 17,85, trojskok 10,81. Závodila i mezi ženami 100 m 13,54 (2004), 200 m 28,89 (2005), 100 m překážek 17,71 (2005), 400 m překážek 73,36 (2006), výška 150 (2004), dálka 511 (2004), trojskok 10,81 (2005). Později se věnovala již jen basketbalu za ženy Sokola Lanžhot.

Buchta Miloš (11. dubna 1979)

Jako talent se začal projevovat až ve starším žactvu. Měl vlastnost obzírání technických disciplín. Vždy odmítal jakékoliv rady, přesto v řadě disciplín (oštěp, výška) měl výbornou techniku. Ve starším žactvu měl 100 m překážek 16,36 (1994), tyč 280 (1994), koule z místa 13,09 (1994), disk z místa 40,08 (1994), oštěp 55,56 (okres. rekord 1994),  devítiboj 519 (1994). Snažil se věnovat především vícebojům a oštěpu. V dorostu skočil do výšky 180 (1995), trojskok 11,84 (1996), tyč 290 (1996), koule 14,17 (1996), disk 40,16 (1996), oštěp 600 g 64,70 (okr. rekord 1996), oštěp 800 g 54,60 (1996), 10 boj 5360 (1996). V kategorii juniorů již moc netrénoval, věnoval se více basketbalu, zúčastňoval se jen závodů. Do výšky skočil 190 (1998), oštěp 61,35 (okr. rekord) 1997). V mužské kategorii se zlepšil ve výšce na 191 (1999), v dálce na 612 (1999), trojskok 13,08 (2003), oštěp 61,30 (2005). Pak začal žít dobrodružným životem, páchal trestnou činnost, občas trávil nějaký čas ve vězení. Na mistrovství ČR se uplatnil v roce 1994, kdy jako dorostenec skončil na 4. místě v oštěpu (54,18).

Čekalová Hana (7. srpna 1980)

Žákyně břeclavského gymnázia, svěřenkyně trenéra Chlumeckého zaběhla v kategorii starších žákyň na sklonku roku 1995 na finále Středoškolského poháru v Jablonci v hale 800 m za 2:30,71. V kategorii dorostenek měla stejnou trať za 2:29,37 opět na stejném místě při Středoškolském poháru v roce 1996. Ve stejné kategorii běžela 1500 m za 5:34,4 (1997), 200 m překážek 33,1 (1997), 300 m překážek 53,68 (1997), 400 m překážek 76,1 (1997). V roce 2013 se vrátila na atletickou dráhu a vypomohla v několika utkáních družstva žen v běhu na 5000 m a 3000 m překážek.

Doležalová Eva (24. května 1979, Brno)

Od mládí byla velmi nadaná na všechny sporty, začala basketbalem u trenéra Ladislava Klima, pak hrála volejbal, na gymnáziu ji pro atletiku získal trenér Chlumecký, který ji také trénoval od roku 1991, později chvíli trenér Michal Pogány. V kategorii mladších žákyň zaběhla 60 m za 8,3 (1992), výška 152 (1992), dálka 518 (1992), míček 47,38 (1992). Ve starších žákyních 60 m 7,7 a elektricky 8,03 (1994), 100 m 12,9 (1994), 150 m 19,46 (1994), 200 m 26,6 (1994), 80 m překážek 12,86 (1994), výška 165 (1994), trojskok 11,64 (okresní rekord 1994), koule 11,00 (1991), disk 22,48 (94), oštěp 35,98 (1994), 4x60 m 31,5 (1994). V dorostenkách zaběhla 60 m za 7,9 a 8,33 (1995), 100 m 12,81 (1995), 200 m 25,7 a 26,31 (1995), 800 m 2:29,05 (1995), 100 m překážek 15,74 (1995), výška 170 (1995), dálka 616 (1995, 620 s větrem 3,17), trojskok 13,22 (okresní a český rekord (1996), koule 12,03 (1995), oštěp 40,54 (1995), sprinterský trojboj 2020 (1995), pětiboj 3381 (1995).

V juniorkách 60 m 8,0 (1997), 100 m 13,32 (1997), 150 m 19,1 (1997), 200 m 25,7 (1997), 60 m překážek 9,91 (1997), 100 m překážek 15,82 (1997), výška 156 (1998), dálka 614 (okresní rekord 1997), trojskok 13,59 (okresní a český rekord 1997), koule 9,78 (1998), oštěp 39,20 (1997), pětiboj 3224 (1998). V ženách 60 m 7,9 (2005), 150 m 19,0 (2011), 800 m 2:29,87 (2006), výška 165 (2006), dálka 589 (2006), trojskok 13,09 (2006), koule 11,57 (okresní rekord 2005), disk 31,12 (2005), oštěp 41,898 (2005), 100 m překážek 14,80 (2006), 200 m 32,0 (2006), 4x100 m 49,82 (2009), 4x400 m 4:11,72 (okresní rekord 2006). V letech 2000 až 2004 závodila za USK Praha, kde dosáhla výkonů 657 v dálce a 14,19 v trojskoku, byla členkou extraligového celku.

V letech 1999 – 2003 čtyřikrát reprezentovala v mezistátních utkáních, z toho dvakrát v Evropském poháru, v roce 1999 se stala mistryní ČR v trojskoku, dvakrát reprezentačně do 22 let, MSJ Sydney 1996 (dálka 8., trojskok 10.), ME 1997 (7. trojskok), ME do 22 let 1999 (trojskok pátá), MS 1994 (dálka, trojskok). Na Mistrovství ČR získala celou řadu předních umístění: 1994: Sedmiboj starší žákyně 2., dálka 3. 560 cm, výška 7. 160 cm. 1995: Dorostenky hala dálka 6. 538 cm, venku dálka 1. 606 cm, trojskok 1. 12,64 m, v ženách venku trojskok 2. 12,55 m. 1996: Dorostenky hala: dálka 1. 591, trojskok 1. 12,03, ženy hala dálka 2. 604, trojskok 3. 12,59, dorostenky venku trojskok 1., MSJ Sydney dálka 8. 608, trojskok 11. 12,70. 1997: ženy, dálka 5. 586, trojskok 2. 13,13, juniorky dálka 2. 600 cm, trojskok 1. 13,39 m, 1998: ženy hala 3skok 2. 12,96, juniorky dálka 2. 574, pětiboj 6.

Pak přestoupila do USK. Po mateřských přestávkách se vrátila do celku žen Lokomotivy, nepravidelně startovala v dálce, trojskoku a hodu oštěpem. V roce 2013 se zlepšila v oštěpu na 41,91, v trojskoku skočila 11,55. Pak se již věnovala výchově svou dvou dětí, přestěhovala se do Bořetic.

Umístění na MČR dospělých: 1995: 4. Dálka (dor.) 591, trojskok: 2. 12,55, 1996: dálka : 2.604, trojskok: 3. 12,57. 1997:  trojskok: 2.  dálka: 586, trojskok: 2. 13,13 (dor). 1998. Trojskok: 2. 12,96, pětiboj: 6.322 b. – venku: trojskok: (Olymp) 13,00 w, 1999:  trojskok: (Olymp) 12,70, venku: 2. 629, trojskok: 1. 13,56.2000: trojskok (USK) 3. 12,84, 2006: 3. Hala trojskok: 3. (Lok. Břeclav) 12,82. Pětiboj 7. (LB) 3584, venku: 7. trojskok 7. za 12,60 m.

Hluchý Ivan (27. května 1988)

Svěřenec trenéra Jiřího Komínka z Moravské Nové Vsi, člen místního oddílu Klokan. Měl velmi dobré výkony především v žactvu, pak jeho zájem o atletiku opadl a skončil v dorostu. V kategorii starších žáků zaběhl 300 m za 40,06 (2003), do výšky skočil 179 (2003), koule 12,79 (2003), v dorostu zaběhl 200 m překážek za 30,5 (2005), 400 m překážek mužských za 61,83 (2004), dorosteneckých 71,63, výška 185 (2004), koule 14,09 (2005).

Holobrádek Jaroslav (28. února 1954)

Všestranně sportovně nadaný, především fotbalista z Lanžhota. Tomuto sportu se věnoval od malička a vždy přednostně, i když ho atletika hodně lákala. Byl všestranný především na skokanské a překážkářské disciplíny. Při jednom okresním přeboru ve vícebojích měl po prvním dnu naději překonat krajský rekord v desetiboji, ale druhý den jel hrát fotbal. K atletice se dostal až v dorosteneckých letech, kdy zaběhl okresní rekord na 100 m překážek 15,9 (1970), v trojskoku skočil 12,53 m, o tyči 270 cm. Tehdy jeho první kroky vedl Miroslav Loučka.

V juniorské kategorii zaběhl mužské překážky za 16,6 (1973) a držel 20 let okresní rekord, do dálky skočil 625 (1972), o tyči 293 (1972). V mužích měl 60 m za 7,3 (1977), 110 m překážek 16,3 (1977), dálku 649 (1977), trojskok 12,93 (1977). Jako fotbalista byl především obávaný střelec, v některých sezónách dosáhl až na nejlepšího střelce krajského přeboru, hrál také za ligové Vítkovice, většinou však neopouštěl dres Sokola Lanžhot. Na konci kariéry hrál i v Rakousku.

Horník Jiří mladší (21. března 1972)

Začal běhat na popud svého otce ve starších žácích, kdy zaběhl 500 m za 1:17,4 (1987), 800 m 2:09,6 (1987), 1000 m 2:56,3 (1986), 1500 m 4:29,1 (1987), 3000 m 9:51,0 (1987), v mladším dorostu měl 800 m 2:04,73 (1989), 1000 m 2:43,46 (1989), 1500 m 4:13,0 (1989), 3000 m 9:13,78 (1989), 400 m překážek 72,4 (1989), 2000 m překážek 6:55,72 (1989). V roce 1988 obsadil páté místo v ČR na 1500 m časem 4:16,3, na mistrovství ČSSR byl sedmý za 4:18,81. V juniorech 1000 m 2:39,17 (1991), 1500 m 4:14,6 (1990), 3000 m 9:05,0 (1990). Tímto časem skončil na mistrovství ČR sedmý. V kategorii mužů již trénoval o hodně méně než dříve, zaběhl 5000 m za 16:23,9 (1993). Po vojně se již do dřívější výkonnosti nedostal. Jeho trenérem byl Zbyněk Kalužík.

Hrbáč Ladislav (5. února 1985)

Mimořádný talent v kategorii mladšího žactva ze ZŠ Břeclav-Slovácká (učitel Milan Klim). V mladších žácích zaběhl 800 m za 2:28,5 (1998), výška 170 (1998), ve starším žactvu 60 m 7,1, elektricky 7,45 (2000), 100 m 11,6, elektr. 12,03 (2000), 300 m 37,2 (2000), 800 m 2:11,4 (1999), 1000 m 2:55,7 (2000), 100 m překážek 18,3 (1999), výška 186 (2000), dálka 590 (2000), koule 13,10 (2000). Ukončením ZŠ se odešel učit do Brna a údajně se věnoval tenisu.

Hrstka Štěpán JUDR. (9. října 1914 Sarajevo – 23. března 2012 Brno)

Narodil se v Sarajevu v Bosně-Herccegovině, kde působil služebně jeho otec jako zástupce císařského-královského Rakouska-Uherska. Skončením první světové války jeho mise skončila, a proto se vrátil do vlasti. Rozhodl se, že vystoupí na první stanici za hranicemi a to byla právě Břeclav. Zde začal chodit do školy a poprvé se seznámil se sportem. Navštěvoval cvičení Orla a zásluhou diplomu, který mu zůstal, ví, že tyto závody se konaly v roce 1923 na fotbalovém hřišti na místě dnešní Lokomotivy Břeclav.

Se svým starším bratrem, pozdějším olympionikem, chodil také na „veslák“. Zde se seznámil s tehdejším nejlepším břeclavským atletem Míťou Zikmundem, který ho zlákal k atletice. Chodil do břeclavského gymnázia, a již v té době závodil za SK Prostějov, kam ho zaregistroval Zikmund. V roce 1931 startoval na olympiádě katolických gymnastů ve Vídni. Od roku 1935 pak oba závodili po dobu vysokoškolských studií za VS Brno. V tomto roce překonal československý rekord na 200 m překážek na 26,3. Zde dosáhl svých největších úspěchů.

V roce 1936 překonal československý rekord v desetiboji (11,3 - 52,5 - 4:44,8 - 16,0 - 12,82 - 35,40 - 46,00 - 160 - 648 - 300), který vydržel až do 50. let. Uměl 100 m za 11,2, 200 m 23,5, 400 m 52,5, 110 m překážek 15,6, 400 m překážek 56,5, výška 170, dálka 682, trojskok 13,45, koule 13,45, disk 38,20, oštěp 53,40, kladivo 33,80, desetiboj 6315 bodů. V roce 1938 získal druhý titul v pětiboji, od roku 1939 závodil za Orel Královo Pole, ale na podzim přestoupil do Zlína. Do roku 1944 závodil ještě za Baťu Zlín. Mistrem republiky se stal v roce 1936 v desetiboji, 1938 v klasickém pětiboji, 1942 na 400 m překážek.

Reprezentoval jednou v mezistátním utkání (1936), 22x byl přeborníkem Orla. V roce 1942 získává třetí titul na 400 m překážek. Tři roky byl nejlepším v „Protektorátu“, 1941 56,7, 1942 56,7, 1943 56,5, 1944 se odmlčel – narození dcery. Po skončení studií na vysoké škole nastoupil zaměstnání ve Zlíně a sem také přestoupil. Po skončení aktivní činnosti v roce 1944 byl ve Zlíně trenérem, předsedou oddílu a organizátorem. Atletice se věnoval i jako veterán, pravidelně se zúčastňoval mistrovství ČSR veteránů od jeho založení v roce 1967.

V následujících letech získal mistrovské tituly v disku (4x), kouli (jednou) kromě toho dalších devět medailí v disku, oštěpu a v kouli. Je třeba se zmínit nejen o sportovních, ale i lidských vlastnostech. Je velmi inteligentní, charakterní a nadaný. Jak sám přiznal, velmi lehce se učil ve škole, životě, ale i ve sportu. Je odpovědný, dochvilný a důsledný, umí výborně jednat s lidmi. Břeclav byla jeho srdeční záležitostí. Jezdil sem velmi často, měl zde i „kamarádku“, navštívil vždy stadion, aby zavzpomínal, měl vždy velkou radost, pokud se od jeho poslední návštěvy něco změnilo k lepšímu. V roce 1996 slavila břeclavská atletika 75 let trvání. Omluvil se rozsáhlým několikastránkovým dopisem pro rodinnou oslavu. Nepodařilo se ho dostat ani na oslavy 90 let atletiky, i když byl v Břeclavi na oslavě 85 let veslování a křtu lodí. To mu bylo již dost přes 95 let.

Kolegarová - Schusswohlová Milena (13. února 1963)

Navštěvovala ZŠ Břeclav-Dukelská, jako starší žákyně zaběhla 60 m překážek za 10,8 (okresní rekord-1977), do dálky skočila 496 (1978). Věnovala se také víceboji, tehdy měl jiné složení, nezachoval se výsledek. Provdala se do USA, její dcera chodila určitý čas na ZŠ Břeclav Slovácká (1995-1996), jako starší žákyně skočila do výšky 153 (1996), 80 m překážek zaběhla za 15,3 (1995). Pak se obě vrátily do USA.

Kománek Ludvík (8. července 1909 Břeclav – 19. října 1994 Zlín)

Jeho prvním sportem byl fotbal. V roce 1924-1927 se objevoval v dresu DSK Břeclav. Jan Brouček, se kterým chodil do německé tělovýchovné organizace ATUS poznal jeho veliký talent a systematicky ho přemlouval pro atletiku. Nechejme o tom vyprávět samotného Ludvíka Kománka, který se svěřil autoru knihy „Slavné postavy naší lehké atletiky“ Alfrédu Janeckému (1946).

„Abych začal postupně od svých začátků, nezbývá než vrátit se o 20 let zpět do doby nejkrásnější, doby mládí, volnosti a bezstarostného života. Při dolním toku řeky Dyje leží mé rodné město Břeclav, kde se od roku 1925 datují mé lehkoatletické začátky. Je pravda, že příroda mně dala do vínku dlouhé nohy a určité vlohy pro skoky, ale abych se přiznal, mně se líbil fotbal a jen těžce jsem se s ním později loučil. Atletika byla u nás v začátcích. Jámu s pískem jsme si upravili sami a dráhu nahradila louka. Jednou jsem se vytahoval před ostatními, že dovedu skočit 140 cm do výšky.

Nevím ani jak se to stalo, vždy jsem byl povahy mlčenlivé, ale nedalo se nic dělat než dodržet slovo a proměnit slova v skutky. Dopadlo to však velmi zle. Zatímco ostatní hoši tuto výšku většinou zdolali, já ji nemohl za žádnou cenu přeskočit. Jako omluvu bych snad mohl uvést, že jsem poprvé skákal přes laťku, neboť ve škole jsme byli zvyklí skákat přes provaz. Leč to nic nezměnilo na mém zklamání, ale současně to bylo pro mne ponaučení: raději méně mluvit a více dokázat skutky. Protože se mi atletika začala líbit, počal jsem se o ni více zajímat, nenechal jsem se odradit počátečními neúspěchy a pevná vůle rozhodla, že jsem zůstal atletice věren až dodnes.

První své výkony mám zaznamenány z roku 1926, a to 156 cm do výšky, 601 do dálky a 12,0 na 100 m. O rok později jsem se zlepšil na 167, 642 a 11,9. To jsem se již hlouběji zajímal a dychtil po zprávách z krásného sportu hellenského. Můj strýc a bratři Broučkové byli již ve Zlíně zaměstnáni, působili na mne a tak jsem se v březnu roku 1928 ocitl v jejich středu. Ve Zlíně nalezl jsem pak kamarádské prostředí, kde jeden druhému byl více než bratrem, a já, třeba nejmladší, měl stejná práva i povinnosti. Byl to řetěz složený z článků přesně do sebe zapadajících.

U mne se začínal zřetelněji rýsovat skokanský talent a ve výšce dociluji již 174,5 cm, v dálce 654 a na 100 m za 11,7. Byl to výsledek poctivé a svědomité přípravy v tělocvičně, lyže, brusle, správná životospráva a naprostá abstinence, jsou také velmi důležité pro toho, kdo jednou chce něco dokázat. V roce 1929 jsem se zlepšil na 175 ve výšce, 668 v dálce a 11,2 na 100 m a výkonem 13,40 v trojskoku jsem byl poprvé zařazen do reprezentačního družstva ČSR proti Jižnímu Německu. O rok později, jako voják telegrafického praporu v Brně, oblékám dres Moravské Slavie a v jejich barvách jsem získal první mistrovský titul v trojskoku a 3. místo v dálce 674,5 cm. Téhož roku náhodou jsem se také dostal k překážkám. Při utkání Praha-Brno musil jsem zaskočit na 110 m překážek s odůvodněním, že umím výšku a dálku, a tak to nějak doběhnu. Hlavně mi kladeno na srdce, abych žádnou neshodil.

Běželo se na hřišti Slavie šikmo přes hřiště. Popisovat to nekonečné pole překážek a mou úzkost, když jsem klečel u startu, by bylo myslím zbytečné. Shodou okolností byl tento můj první start proti nejlepšímu překážkáři Janderovi a múj čas 17,8 byl poměrně dobrý. Brzy potom na závodech v Budějovicích dociluji času 16,4 a začínám se více zabývat touto krásnou disciplínou. Když jsem o volných nedělích zajížděl domů ke svým rodičům do Břeclavi, scházívali jsme se tam se Zikmundem, Hrstkou, Broučky. Vyměňovali jsme si zkušenosti a ani netušili, že s dr. Hrstkou sejdeme se ve Zlíně jako kamarádi, ale současně i soupeři. V roce 1932 získávám druhý mistrovský titul v trojskoku a 2. místo na 110 m překážek. Moje výkony se zlepšují na 178, 685 a 15,9.

Národní barvy reprezentuji v utkání s Polskem. Rok 1933 přináší mi dvě 2. místa v trojskoku a 110 m překážek. Stávám se tohoto roku stálým reprezentantem národního mužstva. Proti Rakousku jsem byl třetí. Při utkání s Polskem ve Varšavě se mi stala zajímavá příhoda. Náš sekretář mně vypravil o den později. Když jsem přijel do pohraniční stanice, kde jsem se měl sejít s naší výpravou, která jela z Prahy a měla také můj pas, zjistil jsem, že po atletech není ani stopy. Stál jsem tam jen s přípisem, že jsem členem státního družstva a že startuji v utkání s Polskem.

Celní úředník ovšem neměl pro to pochopení a nechtěl se do mojí situace vžíti. Putujeme tedy spolu ke komisaři, který má rozhodnout o mém osudu. Dává si předložit noviny a zjišťuje skutečně moje jméno s poznámkou, že skončím poslední, neboť podle předcházejících závodů docíili oba polští překážkáři Novosicki a Nemiec krásného času 15,2. Možná, že to mne právě zachránilo, pak komisař se brzy obměkčil a nechal mne pokračovat v cestě. Dodatečně mi bylo sděleno, že výprava odjížděla již v noci. Jandera tehdy nemohl nastoupit, tím větší byla moje odpovědnost.

K velkému překvapení jsem oba Poláky porazil, ale ani tyto nečekaně získané body ném nebyly nic platné, neboť jsme o půl bodu prohráli. V roce 1934 jsem mimo utkání s Rakouskem startoval na mistrovství Evropy v Turíně, kam jsme byli vysláni spíše k získání zkušeností, než abychom mohli počítat s nějakým úspěchem. U mne se to brzy projevilo na mezinárodních závodech v Brně, kde jsem zaběhl svůj nejlepší čas na 110 m překážek 15,5. V roce 1935 vyhrávám mistrovství na 110 m překážek. V mezistátním utkání s Japonskem umisťuji se těsně za japonským rekordmanem Murakim, který vyhrál za 15,5, můj čas byl 15,7.

Na mezinárodních závodech ve Vídni vyhrávám skok daleký 690 cm. Velmi úspěšný byl pro mne rok 1936, když v dálce dosahuji svého nejlepšího výkonu 716 vítězstvím na mezinárodních závodech v Bratislavě, na mistrovství v Praze překonávám rekord v trojskoku 14,15 m a to po závodě na 110 m překážek. Měl jsem radost, že se mi alespoň v jedné soutěži podařilo překonat rekord. Byl jsem šťasten, že se mi splnil sen a mohl se zúčastnit Olympijských her v Berlíně. Tolik nezapomenutelných dojmů, nádherné výkony, to vše tvořilo rámec sváteční, přímo pohádkový.

Nelze popisovat všechny dojmy, stejně jako kritizovat omyly, jichž jsem se stal obětí. Byl jsem přesto rád, že jsem si mohl alespoň zaběhnout na olympijské dráze a v těžké konkurenci skončil ve svém rozběhu předposlední. Velmi rád vzpomínám též na zájezd do Řecka v roce 1937. Země nejvyšší kultury, vrcholných děl a umění, země hlásající harmonii těla a ducha, krásy a dobra. Už to, vidět Olymp zblízka, posvátnou horu obestřenou různými pověstmi a pokládanou za sídla bohů a bohyň, Akropolis a Atény samotné mělo pro mne velký význam.

Stadion mně zaujal svojí nezvyklou formou a velmi ostrými zatáčkami. Vstupoval jsem naň s úctpu skoro posvátnou, vždyť na něm byly obnoveny v roce 1896 novodobé Olympijské hry. Vybojovali jsme zde trojzápas Polsko-Československo-Řecko, ale nedopadli pro nás zrovna nejlépe. Časný květnový termín nám nevyhovoval, neboť někteří naši atleti pro chladné počasí byly téměř bez tréninku a k utkání nastupovali téměř z vlaku. Na zpáteční cestě jsme se zastavili v Záhřebu, kde jsme přesvědčivě porazili družstvo Jugoslávie.

Zde jsem vyhrál obě disciplíny, 110 m překážek za 16,0 a dálku 696. Ještě jsem startoval v Drážďanech proti Německu a v trojskoku výkonem 13,99 obsadil druhé místo. V roce 1938 jsem byl rozhodnut zanechat atletické činnosti, ale láska k atletice a domluva dr Hrstky, s nímž nás váží pouta velmi přátelská, byli silnější a zůstal jsem u závodní činnosti věren dále. Ještě v roce 1940 dosáhl jsem v dálce 706 a rok později získal znovu mistrovský titul v trojskoku a svým vítězstvím v dálce pomohl družstvu Moravy proti mužstvu Čech. V roce 1942 při utkání Čechy-Morava v Olomouci dosahuji v trojskoku 14,02.

K slovům Ludvíka Kománka ještě menší dodatek. Jak sám píše, odešel v roce 1928 do Zlína. Zmiňuje se, že fotbal byl jeho velká láska. I když závodil ve Zlíně, využil každé příležitosti, aby se objevil v dresu fotbalistů SK Břeclav. K bohaté atletické kariéře ještě menší shrnutí. Za Baťu Zlín závodil v letech 1928-1944, jeho trenéry byli Jan Brouček, od roku 1924-1945, Jan Vykoupil (1929-1931) jako poradce. Mistrem republiky v trojskoku byl v létech 1930, 1932, 1936 a 1941, v roce 1935 na 110 m překážek. Jako první český trojskokan překonal hranici 14 metrů (14,15 v Praze 6. července).

Reprezentoval ČSR v devíti utkáních (1932-1937). Zúčastnil se OH v Berlíně (110 m překážek v rozběhu), mistrovství Evropy v Turíně (14. v dálce, 110 m překážek v rozběhu). Osobní rekordy 110 m překážek 15,5 (1934), výška 180 (1937), dálka 716 (1936), trojskok (14,15 1936). V roce 1971 se stal na mistrovství ČSR veteránů dvojnásobným mistrem v kategorii 60-64 let ve skoku vysokém (130) a dalekém (384). Po skončení aktivní činnosti po válce pracoval jako činovník, ještě po sedmdesátce vedl mladší žactvo TSM ve Zlíně.

Velmi často navštěvoval Břeclav, jezdil i se svoji ženou na hrob svých rodičů, kteří jsou zde pochováni. Autor se zde měl možnost několikrát se s ním setkat. V roce 1971, kdy si atletika v Břeclavi připomínala 50 let, se zúčastnil (jako jediný z pozvaných mimobřeclavských) této oslavy a krátce hovořil o své atletické činnosti. Věnoval autorovi několik fotografií z doby kolem roku 1926, které jsou jako důležité dokumenty o existenci atletiky v Břeclavi.

Komínková Linda (26. září 1992)

Dcera předsedy atletického oddílu Klokanu Moravská Nová Ves Jiřího Komínka, jeho svěřenkyně sportovala již od malička, především jako sportovní gymnastka, pak přešla na atletiku. Byla neobyčejně všestranná, prosazovala se již jako mladší žákyně, kdy zaběhla 200 m za 30,3(2005), 60 m překážek 10,20, (rekord Břeclavska 2005), 200 m překážek 34,41 (2005), dálka 489 (2005), trojskok 9,68 (2005), disk 18,83 (2005), oštěp 22,22 (2005), pětiboj 2549 (2005).

V kategorii starších žákyň zaběhla 600 m za 1:49,15 (2006), 60 m překážek 9,41 (2007), 100 m překážek 16,21 (2007), tyč 280 (okresní rekord 2007), výška 164 (2007), dálka 510 (2006), trojskok 10,20 (2006), 200 m překážek 31,94 (2006), koule 12,54 (rekord Břeclavska 2007), sedmiboj 3917, v pětiboji v hale překonala český rekord a stala se mistryní ČR (2007), venku byla třetí v kouli (12,54), pátá v tyči, osmá na 60 m překážek a třetí v sedmiboji 4296, disk 28,39 (2007), oštěp 34,63 (2007).

V dorostu zaběhla 60 m 8,34 (2008), 60 m překážek 9,46 (2008), 100 m překážek 15,80 (2008), 200 m překážek 33,79 (2009), výška 165 (2008), dálka 532 (2008), trojskok 11,10 (2008), koule 12,85 (rekord Břeclavska 2009), koule 4 kg 10,73 (2009), oštěp 36,03 (2008), sedmiboj 4494 (2008). V roce 2008 v hale byla čtvrtá v kouli (12,36), v trojskoku osmá (10,70), v pětiboji čtvrtá 3312, venku třetí v sedmiboji (4494) a dále dvakrát sedmá v kouli (12,07) a trojskoku (10,93). V roce 2009 v hale třetí v kouli (12,58), šestá v trojskoku (10,85).

V juniorkách zaběhla 60 m za 8,88, 150 m 22,05 (2011), 200 m překážek 33,90 (2010), 400 m překážek 70,78 (2010), dálka 511 (2010), trojskok 11,21 (2010), disk 24,49 (2011), oštěp 32,22 (2011). V roce 2010 v hale byla sedmá v trojskoku (11,22, +2,4), v roce 2011 osmá v trojskoku (11.10).  Z deváté třídy přešla na sportovní gymnázium do Ostravy, kde byla jeden rok, pro nedostatečnou trenérskou péči se vrátila, nastoupila na břeclavské gymnázium a nadále závodila za Lokomotivu Břeclav. Ve vrhačských disciplínách jí radil také trenér Klim. V roce 2012 začala studovat na vysoké škole v Praze a závodění se věnovala jen příležitostně.

Košťál Antonín (14. září 1956)

Svěřenec trenéra Zdeňka Hermana se věnoval především překážkám. Začal závodit v kategorii starších žáků, kdy zaběhl okresní rekord na 60 m překážek 9,2 (1970) a stal se přeborníkem Brněnského kraje. V dorostu zaběhl 100 m překážek za 15,2 (1972), 250 m překážek 35,4 (1972). V kategorii mužů měl 110 m překážek za 17,4 (1974). Hrával rovněž basketbal za muže Lokomotivy Břeclav. Stal se učitelek tělocviku na břeclavské průmyslovce.