Osobnosti oddílu

Hledání dle specializace
Sprinteři Skokani Překážkáři Vrhači Funkcionáři Vytrvalci Trenéři Chodci Vícebojaři

Baťka Jaromír (28. února 1949)

V roce 1961 jako mladší žák závodil za školu ZŠ Břeclav-Kupkova v okresní atletické lize. Mezi výkonnostními atlety se objevil teprve v kategorii juniorů v roce 1968, kde hodil oštěpem okresní rekord 51,44 (starý typ oštěpu). Prosazovat se začal až v kategorii dospělých, kdy dosáhl v kouli 13,04 (1972), disku 39,00 (1970), oštěpu 52,94 (1973) a pozoruhodný byl především tím, že byl první kladivář na Břeclavsku, který jako muž dosáhl hranice 40 metrů, držel okresní rekord výkonem 40,02 (1986). Ještě jako aktivní závodník se začal věnovat trenérství, působil jako funkcionář, dlouhá léta byl vedoucím družstva mužů. Neměl prakticky nikdy trenéra, jen občas radou přispěl Ladislav Klim, trénoval většinou na zahradě svého rodinného domu ve Staré Břeclavi. V několika sezónách byl vyhodnocen jako nejlépe bodujícím celku mužů Lokomotivy Břeclav.

Čuta Jaromír (1955)

Závodil příležitostně za Lokomotivu Břeclav, především na středních tratích, i když pocházel ze severní části okresu a dojíždění do Břeclavi bylo složité. Uchoval se jeho výkon na 1000 m 2:43,2 z roku 1973. Po ukončení studií se stal učitelem na ZŠ v Šitbořicích, později ředitelem v Nikolčicích. Na obou místech se snažil vychovávat mladé atlety, i když zde nebylo mnoho možností. Mezi jeho nejlepší svěřence patří oštěpařka Jana Peštálová, kterou trénoval od mladších žákyň a byla jednou z nejlepších oštěpařek v kategorii dorostu a juniorek. Později si ji vzal za ženu.

Darmovzalová - Šestáková Martina (12. října 1978)

Pochází z Lanžhota, vzhledem k jejím sportovním vlohám ji rodiče dali na sportovně zaměřenou školu ZŠ Břeclav na Slovácké ulici. Již v mládí vynikala rychlostí a odrazovými schopnostmi. Její první přípravu zaměřenou k atletice vedl učitel a trenér Jiří Horník a ten ji později předal trenéru Zbyňkovi Chlumeckém z Lokomotivy Břeclav. Její sportovní talent trpěl v žákovských letech sklonem k alergickým onemocněním, zvláště v jarním období, kdy často delší dobu netrénovala. Teprve při postupném léčení bylo možno rozvíjet její přípravu.

V mladších žákyních zaběhla 60 m za 8,2 (1991), 100 m za 13,8 (1991), do dálky skočila 485 (1991). Ve starších žákyních měla 60 m 7,7 (elektronicky 8,03 - 1993), což byl okresní rekord, 100 m 13,5 (1992), 150 m 19,5, dálka 568 (1993). Z této doby pochází její první medaile z mistrovství ČR za třetí místo v dálce (560). V kategorii dorostenek měla 60 m 7,9 (1994), 100 m 12,9 (1994), 200 m 27,8 (1995), dálka 557 (1995), trojskok 11,20 (1995). V juniorkách měla následující nejlepší výkony: 60 m 8,0 (1996), 100 m 12,6 (12,92 -  1996), 150 m 19,6 (1997), 200 m 28,0 (1996), dálka 594 (1997).

V roce 1996 obsadila na Mistrovství ČR 4. místo v trojskoku (11,35). Teprve v kategorii žen se plně projevily její schopnosti. Přišly první mistrovské tituly, reprezentační starty (celkem čtyři 1999-2002), účast na mistrovství Evropy a světa a na olympijských hrách. Zařadila se tak mezi nejlepší atletky a vůbec sportovce okresu. Samozřejmě, že o její sportovní výkonnost měly zájem i jiné atletické oddíly, za které pak hostovala, nebo do nich přestoupila. Četnost přestupů byla obdivuhodná, za jediný rok i dva. Byla v ACP Brno (od roku 2001), pak v Olympu a USK Praha, Olympu Brno, konec kariéry nejvíce v USK Praha, které jí poskytlo zaměstnání.

V dresu Lokomotivy měla následující nejlepší výkony: 60 m 7,66 (2000), 100 m 12,12 (2007), 150 m 18,5 (1999), 200 m 25,42 (2004), 300 m 41,60 (2004), 100 m překážek 15,8 (2003), výška 150 (1998), dálka 666 (2005), trojskok 13,98 (2003), koule 9,50 (2003), sedmiboj 4034 (2003). Nejlépe se jí dařilo v trojskoku, kde v roce 2009 skočila 14,18.

Sportovní vývoj:
1998: Duben: Okresní rekord žen v trojskoku 11,71. Květen: 100 m: 12,7, 200 m: 26,8, dálka 575. Květen 200m: 26,6. Červen: 100 m 12,5, 200 m 26,0, dálka 574. Červenec: Mistrovství ČR Jablonec 5. v dálce 599, 8. v trojskoku 12,23. Srpen 200 m 26,5, výška 150. Ženy postoupily do II ligy. Tabulky ČR: 11. v dálce 605, 8. v trojskoku 12,61.

1999: Leden: 60 m 7,85, 200 m 26,54, 60 m 7,81, dálka 599, trojskok 12,19. Překvapivý první titul mistryně ČR v hale, dálka 644, zlepšení osobního rekordu téměř o 30 cm. Na jaře hostování do Olympu Praha. Květen: Trojskok 12,93 v Olomouci, dálka 629 s větrem, 100 m 12,1 s větrem, v extralize trojskok: 1. 12,99, dálka: 3. 601. Červen: Na mistrovství ČR 1. v dálce 631, trojskok: 5. 12,99. Srpen: 100 m ve Zlíně 12,2.

2000: Leden: Mistrovství Moravy a Slezska, dálka 1. za 620 cm, trojskok 1. za 12,63 m. Mistrovství ČR v hale: dálka 2. za 629. Květen: Mistrovství Moravy a Slezska, dálka 1. 589, 100 m 2. 12,35, extraliga Turnov: trojskok 1. 13,12, dálka 2. 600, extraliga Praha: dálka 1. 634, trojskok 2. 13,06. Červenec: První zahraniční start –mezinárodní mítink Bad Langensalel, NSR dálka 7. 622, mistrovství ČR Plzen: dálka 6. 597, trojskok 2. 13,49 osobní rekord. Září: extraliga finále, trojskok 3. 12,50, Olymp se stal mistrem ČR. Tabulky ČR: 60 m: 7. 7,66, 100 m 19. 12,32, dálka 3.634, trojskok: 2. 13,49.

2001: Za Junior Brno. Leden: trojskok 12,84, dálka 614, 60 m: 7,81, mistrovství ČR: trojskok 3x přešlap, dálka 2. 617. Červen – extraliga: trojskok 2. 13,14, dálka 5. 605. Na ČR druhá v dálce 617, trojskok: 2. 13,02. Na podzim přestup do Lokomotivy. Tabulky ČR: trojskok 1. 13,46, dálka 1. 636.

2002: Za Lokom. Břeclav Únor: mistrovství ČR v hale trojskok 1. 13,68 (osobní rekord), dálka 2. 616. Březen:přestup do Junioru Brno. Červen–extraliga: trojskok 2. 13,39, Zlatá tretra Ostrava: Poprvé porazila Kašpárkovou v trojskoku 13,70. Evropský pohár za ČR, trojskok 4. 13,70. Červenec-extraliga: dálka 1. 631, trojskok 1. 13,74 (osobní  rekord). Mistrovství ČR Ostrava: dálka 2. 618, trojskok 1.13,98 (za Junior Brno). Prázdniny: atl. středy Břeclav: trojskok 13,35, 60 m 7,8, 150 m 19,6, 300 m 41,6. Září – extraliga: dálka 2. 610, trojskok 2. 13,51.

2003: Leden Bratislava: 60 m 7,77, dálka 613, trojskok Otrokovice 13,76 (osobní rekord). Únor –mistrovství Moravy a Slezska, trojskok 1. 13,98 (osobní rekord), dálka 1. 607. Mistrovství ČR, trojskok 2. 13,69, dálka 1. 640. Březen: Mezi nejlepšími sportovci okresu Břeclav skončila na 2. místě. Květen: zranění kotníku, operace, opětný začátek tréninku v červenci. Mistrovství ČR dálka 5. 592, trojskok 1. 12,73. Extraliga (host za Junior Brno), dálka 5. 615, trojskok 3. 12,88. Srpen: Atletická středa Břeclav: trojskok 1. 12,98 – sedmiboj 4034 bodů (15,8-144-9,02-25,7-588-23,78-3:03,8). – Extraliga: dálka 3. 622, trojskok 3. 13,39. Tabulky ČR 60 m: 10. 7,66, 100 m 24. 12,31, dálka 2. 640, trojskok 2. 1298, 7boj 29. 4034.

2004: Leden: Mistrovství ČR v hale: trojskok 2. 13,59, dálka 2. 629. Květen: Extraliga za Junior Brno: trojskok 3, dálka 2. V Olomouci dálka 1. 638, trojskok 1. 13,50, 100 m 12,33. Červen: Zlatá tretra – trojskok 7. 13,64, extraliga dálka 1. 648, trojskok 2. 13,75. Praga Akademica, dálka 1. 636 před Ščerbovou. Mistrovství ČR Plzeň, dálka 3. 640, trojskok 2. 13,89. Červenec Paříž, trojskok 1. 13,69. Září extraliga, finále, Pardubice, dálka 1. 630, trojskok 3. 13,18. – 25. září Břeclav, otevření atletické dráhy, dálka 1. 632. Na podzim přestup do Lokom. Břeclav. Tabulky roku za Junior, dálka 2. 657.

2005: Únor, mistrovství Moravy a Slezska Bratislava, dálka 1. 655, trojskok 3. 13,56. Únor – mistrovství ČR, trojskok 2. 13,87, dálka 3. 620. Mistrovství Evropy Madrid, dálka v kvalifikaci 14. 626, trojskok 17. 13,31. Květen: Montregon, Francie, trojskok 1. 13,68. Extraliga, trojskok 2. 13,95, dálka 2. 647. Extraliga dálka 4. 607 (déšť). – Mistrovství ČR, Kladno, dálka 1. 666 (osobní rekord), trojskok 1. 13,35 za Lokomotivu Břeclav. Červenec dálka 1. 632, trojskok 3. 13,38 namožený lýtkový sval. Tabulky ČR, dálka 1. 666, trojskok 2.13,95. Sportovci okresu Břeclav 1. místo.

2006: Za USK Praha. Leden, přebory Prahy, dálka 1. 619, trojskok 2. 13,32. MČR: 60m 8.7,71, dálka 3. 616, trojskok 13,46.Únor: dálka 1. 653. Květen extraliga, trojskok 3. 13,06. Červen extraliga Kladno, dálka 3. 642, trojskok 4. 13,02. Červen: Praha, mistrovství ČR, trojskok 7. 12,60 zranění, dálka 3. 637. Srpen, mítink, Malmö, dálka 6. 592. Srpen – extraliga: trojskok 3. 13,03, dálka 4. 608. Tabulky ČR, dálka 1. 653, trojskok 2. 13,60, svět dálka 92., trojskok 100. Sportovci okresu 2. místo.

2007: Březen, mistrovství ČR, trojskok 1. 13,24, dálka 2. 612. Umístěna v Praze ve Středisku vrcholového sport. Květen: za Lokomotivu Břeclav I. NL, dálka 1. 647, trojskok 1. 13,1. Červen, Zlatá tretra, dálka 8. 610. – Evropský pohár Vaasa (Finsko), trojskok 1. 13,89 (+2,1). – Mistrovství ČR, Třinec, trojskok 1. 13,84 (+3,6). Červenec: mítink La Chals de Fonos (Švýcarsko), trojskok 1. 13,96, Ústí nad Labem: 100 m 12,12 (osobní rekord), dálka 614. Září: baráž o extraligu, Olomouc, dálka 2. 602, trojskok 1. 12,93. Postup do extraligy. – 22. září svatba s cyklistou Šestákem, přestup do Prahy. Tabulky ČR, 100 m 15. 12,12, 200 m 46. 25,55, dálka 2. 647, trojskok 1. 13,96. Nejlepší sportovkyně okresu.

2008: Leden, trojskok, Otrokovice 13,56 (s přešlapem 14,11). Mistrovství Moravy a Slezska, trojskok 1. 13,75, dálka 1. 612. Únor: mítink Düsseldorf, trojskok 6. 13,59. Mistrovství ČR v hale (Šestáková): trojskok 1. 13,66, dálka 3. 602. Květen: Extraliga za USK Praha, trojskok 1. 13,16, Červen: Evropský pohár, trojskok 2. 13,43. Extraliga: trojskok 1. 13,99 (+3,8), dálka 1. 634. Červenec: mistrovství ČR, Tábor: trojskok 1. 14,16 (osobní rekord a limit pro OH Peking za USK). Praga Akademica dálka 1. 613. Mítink Heusden-Zolder, trojskok 1. 13,20, Září: Mistrovství ČR družstev, 1. USK, dálka 2. 620, trojskok 2. 13,08. Srpen: Olympijské hry Peking, trojskok 3x přešlap. Tabulky ČR, dálka 4. 637, trojskok 1. 14,16. Sportovci okresu 6. místo.

2009: Leden: mítink Otrokovice, dálka 3. 635, trojskok 1. 13,25.  Mítink Méty (Francie), trojskok 5. 13,45. ČR hala: trojskok: 1. 13,84 Mítink Bratislava: dálka 1. 615, trojskok 1. 13,37. Únor: Bratislava, trojskok 2. 14,02 (limit na HME Turin). Umístění ?. Duben: Příprava na Kanárských ostrovech. Květen: Přebor Prahy, dálka 1. 610, trojskok 1. 13,28. Červen extraliga trojskok 1. 13,33. Mítink Bydhošť, trojskok 4. 13,58, Zlatá tretra dálka 8. 594. Evropský pohár Léria (Portugalsko), 9. 13,27. Mistrovství ČR trojskok 1. 14,04. Červenec, extraliga, trojskok 1. 14,18 (osobní rekord a limit na mistrovství světa), dálka 3. 620. – Mítink Szekésfehérvár, trojskok 1. 13,70, pak soustředění v Nymburku přes MS. Srpen: Tábor, dálka 2. 644. Mistrovství světa, Berlín, trojskok 22. 13,84. Extraliga: 1. USK, trojskok 1. 13,92, dálka 2. 631. Tabulky ČR, trojskok 1. 14,18, dálka 644.

2010: Příprava na Kanárských ostrovech. Bratislava trojskok 1. 13,71.  MČR hala: trojskok za USK: 1. 13,68. Mítink Val du Reul (Francie), trojskok 2. 13,75. Mítink Valencie, trojskok 3. 13,88. Květen: Pohár mistrů evropských zemí Vila Real de SanteAntonii (Portugalsko), trojskok 6. 12,82. Červen extraliga, trojskok 1. 13,40, dálka 2. 620.  MČR trojskok 13,99. Mistrovství Evropy národních družstev, Budapešť, trojskok 2. 13,70 (+2,7), zranění. Červenec, extraliga, trojskok 1. 13,77. Mítink Vszprém Kupa, trojskok 1. 13,49. Srpen: VC Tábora dálka 1. 626. VC Nové Město na Moravě, dálka 1. 631, Mítink Mosty, Dubnica, trojskok 5. 13,24. Září: Finále družstev ČR Vyškov, trojskok 1. 13,17, dálka 2. 607.

2011: V lednu oznámila, že čeká potomka. Po jeho narození (syn) začala v říjnu lehce běhat.

V červenci 2012 startovala na mistrovství republiky ve Vyškově, v trojskoku obsadila výkonem 12,64 druhé místo, v dálce byla čtvrtá (594). Oba výkny byly nejlepší v sezóně. Kromě toho zaběhla 60m za 8,24 a 100 m za 13,10. Byla i jednou z nejúspěšnějších závodnic družstva žen I. národní ligy.

Absolvovala i sezónu 2013, byla nadále klíčovou závodnicí celku žen, startovala na mistrovství ČR dálka 2. za 610, trojskok 2. za 13,14.

Herman Zdeněk (6. května 1947 – 1. července 2007)

Pro atletiku ho získal na břeclavské průmyslovce Miroslav Loučka. Hlavně se věnoval běhům, ale skákal i do dálky, házel diskem. V roce 1962 zaběhl jako žák 1000 m za 2:56,8, diskem 1,5 kg hodil 31,99, v roce 1964 jako mladší dorostenec skočil o tyči 290, v disku měl 35,75, v roce 1963 běžel s Františkem Bartošem a Kovaříkem rekordní štafetu 3x1000 m za 8:39,6. Závodil do vojny, po návratu jen rekreačně (1959), ale dal se na trenérskou dráhu. Byl trenérem pozdějšího reprezentanta Josefa Hrnčíře, Josefa Baťky, objevil Libu Binderovou, Hermanovou, Paulů.

V začátcích dělal vedoucího družstva žen, zapojil se do funkcionářské práce v TJ, stal se členem výboru, později také členem výboru OV ČSTV. Angažoval se mimořádně o zřízení rekreačního a sportovního střediska v Nemecké u Bánské Bystrice v 80. letech minulého století. V té době se stal také místopředsedou TJ a koncem 80. let také předsedou jednoty. V 90. letech a začátkem třetího tisíciletí se zasloužil o dostavbu sportovní haly a vybudování umělohmotné atletické dráhy v roce 2004, stále byl členem výboru atletického oddílu a trenérem. Již v minulém století se podrobil operaci zhoubného nádoru, v roce 2007 se zjistilo, že se objevila metastáze, které v tomto roce podlehl.

Hlavenka Petr (25. března 1972)

Již od žákovských let byl neobyčejně všestranný. Pro atletiku ho získal na ZŠ Břeclav-Slovácká učitel Jiří Pavlov, zpočátku se zúčastňoval především školních soutěží jako Pohár rozhlasu, čtyřboj, olympiáda břeclavských škol, pak se však zařadil do žákovských celků Lokomotivy Břeclav pro mistrovské soutěže. Nácvik vrhačských disciplín vedl trenér Klim. Jako mladší žák zaběhl 60 m za 7,8 (1985), 150 m 20,3 (1985), 300 m 44,4 (1985), výška 165 (1985), dálka 509 (1985), oštěp 26,44 (1985).

Ve starším žactvu 60m 7,4 (1986), 100 m 11,8 (1987), 200 m 24,9 (1987), 300 m 41,40 (1986), 400 m 56,7 (1987), 80 m překážek 12,01 (1986), 100 m překážek 15,2 (1987), výška 175, 300 m překážek 44,9 (1987), dálka 585 (1987), tyč 250 (1986), koule 12,96 (1986), oštěp 800 g 39,20 (1987). V roce 1986 se stal mistrem Československa v osmiboji výkonem 4010, v roce 1987 byl šestý na 100 m překážek v Česku, na mistrovství ČSSR 15,2, umístění není známo.

V mladším dorostu měl výkony: 60 m 7,1 (1989), 100 m 11,5 (1988), 200 m 23,7 (1989), 150 m 17,3 (1989), 400 m 53,67 (1989), 100 m překážek 14,4 (1989), elektr. 14,92 (1988), 110 m překážek 15,50 (1989), 400 m překážek mužských 61,0 (1989), výška 188 (1989), dálka 645 (1989), trojskok 13,02 (1989), tyč 280 (1989), koule 7,25 10,87, disk 2 kg 32,02 (1989), oštěp 600 g 43,10, oštěp 800 g 43,16, desetiboj dorostenecký 5799, sprinterský trojboj 1997. V roce 1988 v hale skončil na mistrovství ČR na 60 m šestý za 7,79, v desetiboji byl v roce 1988 v ČR na 8. místě. V kategorii juniorů 60 m 7,33 (1990), 100 m 11,3 (1989), 200 m 23,82 (1990), 400 m 53,54 (1990, 110 m překážek mužských 15,4 (1570 1991), 400 m překážek 58,9 (1990), výška 185 (1990), dálka 642 (1991), 400 m překážek 58,9 (1990), koule 6,25 12,64 (1991), trojskok 13,17 (1990), koule 7,25 kg 11,79 (1990), disk 33,48 (1990), oštěp 51,28 (1990), sprinterský trojboj 2019 bodů (1990), desetiboj juniorský 5733 (1990).

V roce 1990 skončil na mistrovství ČR v desetiboji na osmém místě, v ČSFR na pátém místě. V roce 1991 v hale byl třetí v ČR na 50 m překážek (7,29), na ČSFR čtvrtý na 60 m překážek 8,56, venku na 110 m překážek třetí v ČR (15,70). V kategorii mužů měl tyto nejlepší výkony: 60 m 7,44 (1995), 100 m 11,3 (1993), 150 m 17,75 (1995), 200 m 23,7 (1994), 60 m překážek 8,4 (1995), 110 m překážek 15,1 (1995), 15,47 (1995), 400 m překážek 58,3 (1995), výška 190 (1995), dálka 657 (1996), tyč 355 (1995), trojskok 13,29 (1996), koule 14,41 (1997), disk 39,38 (1996), oštěp 57,40 (1997), kladivo 22,93 (2010), desetiboj 6305 (1995). Na mistrovství ČR skončil v desetiboji osmý (6151).

V posledních letech se věnuje atletice nepravidelně, snaží se zapojit svého syna. Občas absolvoval chodecké závody za celek mužů, věnuje se práci rozhodčího a vzhledem k svému zaměstnání nepravidelně trenérství.

Horník Jiří starší (9. března 1944 – 2001)

V mládí se věnoval jen rekreačnímu běhu, intenzivněji začal běhat až po vojně, kdy v kategorii mužů zaběhl 800 m kolem 2:05, 1500 m 4:14,8 (1965). Po absolvování studia nastoupil jako učitel na ZŠ Břeclav-Slovácká a zde vykonal obrovský kus práce pro břeclavskou atletiku jako vyhledavač atletických nadějí. Škola byla absolutní jedničkou na okrese ve všech atletických školních soutěžích, většina jeho žáků startovala v družstvech Lokomotivy v mistrovských soutěžích. Byl vedoucím těchto družstev žáků a žákyň, které se zúčastňovaly krajských soutěží.

Dovedl zapálit pro atletiku své žáky, mezi kterými byli pozdější republikoví reprezentanti (dálkařka Miroslava Kulišová, běžkyně Andrea Šuldesová, trojskokanky a dálkařky Martina Darmovzalová a Eva Doležalová a další). Pracoval rovněž ve výboru atletického oddílu i okresního svazu, rozhodčím atletiky II. třídy. Založil pak tradiční závod ve skoku vysokém „Břeclavská laťka“, který se stal po jeho nečekané smrti ve věku 57 let jeho memoriálem.

Chlumecký Zbyněk (14. února 1964)

Začínal jako fotbalista v žákovských letech na Lokomotivě Břeclav a současně také závodil za mladší žáky v atletickém celku. Mládí prožil v Jeseníku, kde začínal se stolním tenisem. Pak se přestěhoval do Břeclavi, odkud pochází jeho matka. Chodil na ZŠ Břeclav-Dukelská (Žlutá škola), za kterou absolvoval své první školní závody (vyhrál 60 m, 300 m a dálku). V roce 1976 byla otevřena ZŠ na Slovácké ulici, kam přešel. Zde ho vedl zkušený atlet Jiří Horník, současně ještě hrával fotbal, kterému zůstal věrný prakticky po celou dobu aktivní činnosti v atletice.

V roce 1977 jako mladší žák zaběhl 60 m za 7,5, 150 m 19,0, 300 m 41,0, 1000 m 3:02,8, 60 mp 10,0, dálka 528, oštěp 26,54. Ve starších žácích 60 m 7,4 (1978), 100 m 11,9 (1979), 150 m 18,2 (1978), 200 m 24,2 (1979), 300 m 38,7 (1978), 400 m 53,0 (1979), 500 m 1:14,1 (1978), 800 m 2:08,0 (1979), 1000 m 2:49,8 (1979), 1500 m 4:36,1 (19798), oštěp 40,70 (1979), kladivo 5 kg 19,40 (1979). To ho již trénoval Petr Mazour, závodil většinou za celek mladších dorostenců, protože věkové hranice byly jiné než nyní.

V kategorii dorostu měl následující výkony: 60 m 7,2 (1980), 100 m 11,3 (1980), 200 m 22,8 (1980), 400 m 50,19 (1981), 800 m 2:04,9 (1980), 1000 m 2:39,1 (1981), dálka 618 (1981). Mezi juniory běžel 60 m 7,0 (1982), 100 m 11,0 (1982), elektricky 11,70 (1982), 150 m 16,7 (1983), 200 m 22,5 (1983), 300 m 35,5 (1983), 400 m 49,41 (1983), 800 m 1:57,6 (1983), 1500 m 4:23,0 (1983), 400 m překážek 60,2 (1983), trojskok 12,58 (1983), kladivo 6,25 21,82, kladivo 7,25 19,72 (1983), desetiboj mužský 4876 (bez tyče, 1982). Vojenskou prezenční službu si odbyl v Rudé Hvězdě Praha.

V kategorii mužů měl pak následující výkony: 60 m 6,9 (1987), 100 m 10,8 (1986), a 11,32 (1987), 150 m 16,6 (1986), 200 m 21,6 (1986), 400 m 48,60 (1986), 500 m 65,5 (1987), 800 m 1:57,3 (1988), v roce 2002 absolvoval maraton v čase nad čtyři hodiny, 110 m překážek 18,3 (1987), 400 m překážek 59,0 (1990), výška 181 (1987), dálka 625 (1986), trojskok 12,65 (1986), desetiboj 5716 (1987), 4x100 m 42,33 (1987), 4x400 m 3:15,82 (1986), sprinterský trojboj 2348 (1986). Za svoji aktivní činnost dosáhl několik výborných umístění v rámci ČSR i ČSSR. V roce 1978 získal jako žák třetí místo v ČR na 300 m (39,2), v roce 1979 byl druhý v ČR v běhu na 400 m (53,3) dorostenců 15 let. O rok později v hale byl druhý v ČR na 400 m (53.3), čtvrtý v ČSSR na 400 m v mladším dorostu.

Venku v tomto roce získal první titul mistra ČR na 400 m (51,0) a rovněž titul mistra ČSSR (51,0). V roce 1981 byl v hale pátý v ČR i ČSSR (50,54) v kategorii dorostenců 17 let. V roce 1982 byl ve starším dorostu v hale třetí v ČR (50,26) i ČSSR. Venku byl druhý (50,4) v ČR i ČSSR (50,00) v kategorii dorostu 18 let, reprezentoval v utkání Maďarsko – NDR – ČSSR v Erfurtu (50,16). V kategorii dospělých v roce 1985 v hale byl šestý (50,59) venku byl v juniorech pátý v ČSSR (49,41). V roce 1986 jeho výkonnost kulminovala, byl na mistrovství ČR v hale čtvrtý (49,16), venku šestý v ČR 49,54, ve štafetě 4x400 m získal s bratry Petrjanošovými a Lánským bronzovou medaili (3:17,8).

V ČSSR byla štafeta čtvrtá, ale zaběhla okresní rekord 3:15,82. I v dalších letech měla štafeta šance, ale překazila je zranění. V roce 1988 získala šesté místo v ČSSR a čtvrté místo v ČR. V roce 1990 běžela štafeta 4x100 m v netradičním složení (místo St. Petrjanoše Pavel Dominik, ) 3. místo 43,43. Po studiu na pedagogické fakultě nastoupil na břeclavské gymnázium jako tělocvikář. Zde získal především dívky (později i chlapce) pro atletiku, úspěchy se projevily v Poháru Čs. Rozhlasu a Středoškolském poháru v rámci ČR. Zejména ve Středoškolském poháru dívky několikrát vyhrály v rámci ČR a třikrát se dostaly do světového finále do NSR, Itálie a Španělska.

Věnoval se pak i tréninkové práci v oddíle ve všech kategoriích, měl podíl na výchově reprezentantů Darmovzalové, Doležalové, Petráskové, Malarikové, Formánka, začínali u něho i Uher, Zelinka, Ošmera, Herman a mnoho dalších. Jeho svěřenci získali více než 100 medailí na mistrovstvích ČR a ČSSR. Pracoval jako místopředseda a předseda oddílu, ve výboru TJ jako místopředseda i předseda, rovněž tak ve výboru okresního svazu atletiky. Zastával i funkce Českém atletickém svazu, jako předseda komise pro sport při Okresním úřadu v Břeclavi, Městském úřadu v Břeclavi. Osvědčil se jako organizátor akcí v okrese i v kraji, pro mládež i dospělé, mistrovstvích ČR žactva i juniorů do 22 let, mistrovství družstev.

Byl vedoucím družstva žen, které se probojovalo až do extraligy, družstev mládeže, které se staly mistry republiky nebo se umístily ve finále ČR. Stal se jako první trenérem I. třídy na Břeclavsku, je rozhodčím I. třídy. Zůstal věrný i fotbalu, hrál za několik celků na okrese až do doby, kdy mu v tom zabránila artroza kyčelního kloubu. Ovlivňuje výrazným způsobem vývoj atletiky i některých dalších sportů na okrese. Umístění na MČR, - 1985: 400 m za RH Praha, hala 5. 50,59.1986 hala 400 m 4. (Lokom. Břeclav) 49,16. Venku6. 49,45, 4x400 m: 3. LB 3:17,80. 1987 hala nenastoupil na finále B.  1988: hala 400 m: 6. 49,16, venku 4. 4x400 m 3:17:11, 1990: 4x100 m  3. 43,43

Jobánková Iva (není známo)

Byla jako aktivní sportovkyně basketbalistkou, hrávala za žákyně Lokomotivy Břeclav, po rozpadu celku přešla do Slovanu Břeclav. Po studiích pedagogické fakulty se stala učitelkou na ZŠ Břeclav Slovácká, kde pak významně pomáhala při objevování atletických talentů i závodnic pro celek žákyň. Dosahovala velmi dobrých výsledků až na republikové úrovni v Poháru rozhlasu mladších i starších žákyň a také v atletickém čtyřboji. V obou soutěžích se zúčastnila se svými celky republikových finále. Ředitelka ZŠ Břeclav-Slovácká.

Kalužík Zbyněk (26. března 1950)

Je valtickým rodákem, v mládí neprojevoval žádný mimořádný zájem o atletiku a rozhodně nebyl rozeným atletickým talentem. V mládežnických kategoriích nenajdeme žádný jeho mimořádný výkon. Teprve v kategorii mužů zaběhl 800 m za 2:02,3 (1978), 1000 m 2:43,2 (1977), 1500 m 4:19,5 (1978), 5000 m 16:12,6 (1981), 10 km 34:51,0 (1982). Jeho hlavní poslání byla trenérská práce, které se začal věnovat ještě při aktivní činnosti. Již v roce 1982 Táňa Idesová získala titul mistryně České republiky na 1500 m dorostenek 15 let, druhý v roce 1985. Jitka Kabelková na 800 m v ČR i ČSSR.

Z dalších závodníků, kteří se dostali mezi nejlepší v republice, je možno jmenovat: Václav Denemark, Blanka Tesaříková, štafeta 4x100 m Hana Hýžová, Petra Kalužíková,  Andrea Šuldesová, Simona Červinková (tu trénoval Zbyněk Chlumecký). Tato štafeta získala titul mistryň Československa (1990), o rok později překonala československý rekord juniorek (49,20), místo Červinkové běžela Monika Samsonová, místo Hýžové Blanka Tesaříková. Další jména: Jiří Horník mladší, Antonín Pospíšil, David Maťašovský, Ondřej Kluska, Roman Paulík a další.

Zvláštní a hlavní kapitolou byla jedna z nejlepších československých běžkyň na 1500 a 3000 m Andrea Šuldesová. Již od žákovských a dosteneckých  let byla velkým běžeckým talentem. Trenér Kalužík se snažil získat veškeré poznatky běžeckých trenérů u nás a přizpůsoboval je své svěřenkyni, která se velmi rychle rostla, překonávala rekordy vlastní, okresní i České republiky, reprezentovala ve všech kategoriích (viz Šuldesová Andrea). Největšími úspěchy byly titul mistryně Evropy do 22 let na 1500 m (1997) v Turku, bronz ze štafety 4x400 m (1997), šesté místo na mistrovství světa v hale (1995), venku šesté místo na mistrovství světa 1997, sedmé místo na mistrovství Evropy (1998).

Ponorková nemoc zavinila rozchod v roce 1997. Hledal nové uplatnění, krátkou dobu byl tajemníkem TJ Lokomotiva, pak se přihlásil na konkurs na trenéra do Kataru. Téměř rok trvalo vyřízení formalit, konkurs vyhrál. Pečoval zde pak o celou řadu svěřenců, kteří startovali i na mistrovství světa různých věkových kategorií. Pak se krátce vrátil, spolupracoval s běžci AK Kroměříž, jezdil na kratší stáže do Tanzánie, Keni. Stále trénuje na dálku Romana Paulíka a některé mladé běžce. V roce 2011 a 2012 pobýval delší dobu v zemích Afriky. V roce 2013 se vrátil do Břeclavi.

Kaňa Jiří (19. dubna 1944)

S atletikou začínal poměrně pozdě. Věnoval se parašutismu i později ve vojenské základní službě, kde se projevily jeho vytrvalecké schopnosti. Po návratu se zúčastnil přespolních běhů a teprve pak vstoupil do oddílu Lokomotivy Břeclav. 1500 m zaběhl za 4:10,3 (1978), 5000 m za 15:00,1, 10 km 30:30,4, maraton ve výborném čase 2:18:27,4 ve Varšavě 1979. V tomto roce byl členem širšího výběru maratonců ČSSR, podle tehdejšího ustanovení musel být členem ligového celku. Odešel proto na několik let a závodil za Inter Bratislava, i když se připravoval v Kosticích, odkud pocházel a Břeclavi.

Zúčastňoval se mistrovství ČR a ČSSR v bězích na 10 km na dráze, ale především v maratonu. Reprezentoval i mezinárodně v celku ČSSR B. Byl ve výběru pro Olympijské hry v Moskvě 1980, zúčastnil se i běhu na plánované maratonské trati v Moskvě. Před 40. rokem se vrátil do Břeclavi, s běháním nekončil, naopak začínal dlouholetou veteránskou dráhu až téměř do 70 let  Prakticky každý týden absolvoval závod, zúčastnil se několika evropských a světových veteraniád. V roce 1986 se stal veteránským mistrem ČSR v běhu na 5000, na 1500 m byl druhý. Věnoval se i trenérské práci, spolupracoval se slovenskými běžci ve Skalici.

Kavan Antonín (30. dubna 1944)

Byl učitelem tělesné výchovy v Hustopečích, nadšeným všestranným sportovcem, i když se aktivnímu sportu příliš nevěnoval. V sedmdesátých letech kolem sebe shromáždil skupinu atletek, které v roce 1974 začaly hostovat za Znojmo, v roce 1975 však celek přihlásil do krajského přeboru žen, jako vůbec první atletické družstvo dospělých atletek na břeclavském okrese. V roce 1976 závodící členky přešly do nově založeného celku v Lokomotivě Břeclav. Mezi jeho svěřenkyně patřily Radka a Broňa Háderovy, Urbánková, Ungerová, Vaňková, Hrabalová, Kosourová, Novotná a další. Později přešel jako trenér k fotbalistům, po založení gymnázia ve Velkých Pavlovicích se stal jeho ředitelem.

Klim Ladislav (26. dubna 1934, Brno)

Již od dětských let tíhl ke sportu, denně hrával fotbal na bzeneckých pláccích, i když to bylo za „Reichu“ velmi složité. Hrávalo se většinou se starým odřeným tenisákem nebo puckou z hader. Otec jednoho z kamarádů byl švec, dokázal sehnat kůži, která byla tehdy jen pro vojenské účely, a ušil trochu šišatý kopačák. Po přestěhování do Břeclavi na podzim 1945 pokračovalo hraní fotbalu na dvoře činžáku, kde bydlel, později na volejbalovém kurtě „Na póně“ u železničních činžáků. V éře Zátopka začal běhat po nesmyslné sázce se svým otcem, že neuběhne tři kilometry a vznikla myšlenka začít provozovat atletiku.

Zmíněné volejbalové hřiště se proměnilo v atletické, s kamarády vybudovali doskočiště na dálku a trojskok a koulařský kruh. První „koule“ byla dlažební kostka o váze přes osm kilogramů. Později sehnali kouli, která naopak vážila 2,2 kg. Spolu s kamarádem Mirkem Šudrlou si koupili knihu „Lehká atletika“ od autorů Bém-Kersenbrock a podle kinogramů se učili techniku jednotlivých disciplín. V roce 1947 vše začalo, pak se oba přihlásili v roce 1948 na „Běh 28. října“, který se běžel ze stadionu, kolem zámku a zpět na stadion. Trať měřila asi jeden kilometr. Tehdy dopadl velmi špatně, po pomalém začátku ho porazil i Šuderla, přesto že se to do té doby nestalo. I příští rok téměř denně trénovali, nebo spíše závodili na provizorním hřišti. Na jaře 1949 se na popud svého spolužáka přihlásil na zahajovací závody sezóny na stadioně tehdy ještě Sokola Břeclav I.

V polobotkách a saku vyhrál kouli, disk a dálku. Zanedlouho na to se o přestávce objevil na gymnaziu tehdejší atletický bůh Miroslav Loučka a požádal ho, aby jel na přátelské utkání do Znojma. I zde vyhrál tři disciplíny a od té doby zcela propadl atletice. Zúčastňoval se závodů Sokola Břeclav I, první velký závod byl „Stříbrný věnec“ Lidových novin pro středoškoláky v Brně, později „Slovácký pohár“ v Uherském Hradišti a „Dětvanec“ v Brně. První rok dosáhl za tehdejší mladší dorost, nyní je to kategorie starších žáků v kouli 5 kg 11,99, v disku 1,5 kg 31,20, v dálce 540. Další rok již v dorostu se zlepšil v kouli na 13,56, v disku 37,05 oštěp 42,56, vše v roku 1951. V tomto roce se zúčastnil mistrovství Československa, kde byl asi osmý a byl nominován na utkání Čechy – Morava – Slovensko v Novém Městě na Moravě.

Konalo se po několikadenním lijáku doslova v jezeře (rozhodčí museli mít gumáky). Skončil na pátém místě, nejlepší z Moravy výkonem 12,76. Přechodem do tehdejšího staršího dorostu nastal katastrofální útlum, při každodenním tréninku téměř žádné výkony. V roce 1954 nastoupil do vojenské základní služby v Opavě, která mu pomohla ke zlepšení po stránce fyzické a především silové. Ve druhém roce vojny 1955 se dostal do celku B Opavy (první celek byl v extralize), ve kterém se zlepšil v kouli na 11,69, v disku na 35,04. Vzpomíná na to, jak jednou startoval „načerno“ za první celek Opavy, kdy si diskař poranil na prstě a nemohl házet.

Po vojně pokračoval ve zlepšování výkonů, i když jeho silové ukazatele byly extrémně podprůměrné (benč 63 kg). Nakonec se dostal na nejlepší výkon v disku 43,17 (1960) a tímto výkonem držel 37 let okresní rekord, koulí hodil 12,71 (1960), kladivem necelých 30 m, oštěpem přes 43 metry. Čtyři roky závodil za II. ligu Uherské Hradiště (1963-1966). Závodění nebylo jeho jedinou činností v atletice. Loučka poznal jeho zájem o atletiku a hned od začátku z něho udělal svého administrativního pomocníka. Svěřil mu sledování statistických výkonů, na konci roku se za krkolomných podmínek tiskly cyklostylem tabulky oddílu, později okresu. Zasvěcoval ho do rozhodcovské a trenérské činnosti. Zvláště měl zájem o trenérskou činnost. Musel si dělat trenéra sám, protože specialista-vrhač v Břeclavi nebyl a tím se neustále učil.

Nevynechal jedinou možnost vidět mezistátní utkání, mistrovství republiky. Odebíral české, německé, polské a ruské spacializované časopisy a učil se z kinogramů (televize ještě nebyla). Měl již tehdy (ještě jako student) svěřence s výbornými výkony, dvě dálkařky přes pět metrů (Čeperová, Úlehlová) a také vrhače Cejnka. Velkou školou byl odchod Loučky na vojnu, kdy musel zastávat z nouze předsedu oddílu i okresního atletického svazu jako ještě student. Po návratu Loučky se stal sekretářem oddílu, vyřizoval veškerou agendu. Jako trenér měl několik svěřenců s mistrovskými tituly republiky (Kulišová, Franzbergerová, Šenk, Hrozínek, později Bzirská atd.)

Dvakrát byl vyhodnocen mezi nejlepšími trenéry okresu. Jako rozhodčí se zúčastnil několika mistrovství republiky, mezistátních utkání a mistrovství Evropy v Praze 1978. Kromě atletiky se věnoval trenérské a rozhodcovské činnosti v basketbalu. Čtyři roky byl vedoucím jednoho z nejúspěšnějších Tréninkových středisek mládeže v ČSR, v trenérské práci se věnoval především nejmladším v přípravkách, vedl však také ligový celek juniorek a také ženy. V roce 2016 vydal knihu o historii Sokola a Lokomotivy v Břeclavi nákladem 500 výtisků.

Klim Milan (28. června 1966, Valtice)

Na popud svého otce Ladislava se věnoval od žákovských let basketbalu a atletice. Byly to většinou vrhačské disciplíny. Jako mladší žák hodil diskem 24,56 (1978), ve starším žactvu měl kouli 12,62 (1940), disk 1 kg 36,68 (1980), disk 1,5 kg 34,98 (1981), oštěp 46,60 (1981). V dorostencích mužské překážky 20,7 (1982), disk 1,5 kg 39,58 (1982), kouli 6,25kg 12,49 (1983), disk 2 kg 39,44 (1983), oštěp 600 g 44,16 (1982), oštěp 800 g 44,16 (1983). V juniorech koule 6,25 12,55 (1984), disk 39,74 (1984), oštěp 46,14 (1984), desetiboj seniorský 4027 bodů.

Již jako dorostenec se začal věnovat více basketbalu, měl v něm také více úspěchů, patřil mezi nejlepší hráče okresu a v kategorii mužů se pak objevoval v diskařském kruhu jen sporadicky. V roce 1980 se probojoval na mistrovství ČSSR v Jihlavě a skončil na sedmém místě (36,78), startoval i v hodu oštěpem, kde se do finále nedostal, ale porazil Jana Železného. V roce 1982 byl v kategorii mladšího dorostu 16 let sedmý v disku 36,86. V roce 1984 byl na mistrovství ČR, ale měl tři pokusy do sítě nebo s přešlapy. V basketbalu se stal trenérem i rozhodčím, vedl téměř všechny kategorie. Později pracoval jako funkcionář ve výboru oddílů, tělovýchovné jednoty i Regionálního sdružení ČSTV.

Kománek Ludvík (8. července 1909 Břeclav – 19. října 1994 Zlín)

Jeho prvním sportem byl fotbal. V roce 1924-1927 se objevoval v dresu DSK Břeclav. Jan Brouček, se kterým chodil do německé tělovýchovné organizace ATUS poznal jeho veliký talent a systematicky ho přemlouval pro atletiku. Nechejme o tom vyprávět samotného Ludvíka Kománka, který se svěřil autoru knihy „Slavné postavy naší lehké atletiky“ Alfrédu Janeckému (1946).

„Abych začal postupně od svých začátků, nezbývá než vrátit se o 20 let zpět do doby nejkrásnější, doby mládí, volnosti a bezstarostného života. Při dolním toku řeky Dyje leží mé rodné město Břeclav, kde se od roku 1925 datují mé lehkoatletické začátky. Je pravda, že příroda mně dala do vínku dlouhé nohy a určité vlohy pro skoky, ale abych se přiznal, mně se líbil fotbal a jen těžce jsem se s ním později loučil. Atletika byla u nás v začátcích. Jámu s pískem jsme si upravili sami a dráhu nahradila louka. Jednou jsem se vytahoval před ostatními, že dovedu skočit 140 cm do výšky.

Nevím ani jak se to stalo, vždy jsem byl povahy mlčenlivé, ale nedalo se nic dělat než dodržet slovo a proměnit slova v skutky. Dopadlo to však velmi zle. Zatímco ostatní hoši tuto výšku většinou zdolali, já ji nemohl za žádnou cenu přeskočit. Jako omluvu bych snad mohl uvést, že jsem poprvé skákal přes laťku, neboť ve škole jsme byli zvyklí skákat přes provaz. Leč to nic nezměnilo na mém zklamání, ale současně to bylo pro mne ponaučení: raději méně mluvit a více dokázat skutky. Protože se mi atletika začala líbit, počal jsem se o ni více zajímat, nenechal jsem se odradit počátečními neúspěchy a pevná vůle rozhodla, že jsem zůstal atletice věren až dodnes.

První své výkony mám zaznamenány z roku 1926, a to 156 cm do výšky, 601 do dálky a 12,0 na 100 m. O rok později jsem se zlepšil na 167, 642 a 11,9. To jsem se již hlouběji zajímal a dychtil po zprávách z krásného sportu hellenského. Můj strýc a bratři Broučkové byli již ve Zlíně zaměstnáni, působili na mne a tak jsem se v březnu roku 1928 ocitl v jejich středu. Ve Zlíně nalezl jsem pak kamarádské prostředí, kde jeden druhému byl více než bratrem, a já, třeba nejmladší, měl stejná práva i povinnosti. Byl to řetěz složený z článků přesně do sebe zapadajících.

U mne se začínal zřetelněji rýsovat skokanský talent a ve výšce dociluji již 174,5 cm, v dálce 654 a na 100 m za 11,7. Byl to výsledek poctivé a svědomité přípravy v tělocvičně, lyže, brusle, správná životospráva a naprostá abstinence, jsou také velmi důležité pro toho, kdo jednou chce něco dokázat. V roce 1929 jsem se zlepšil na 175 ve výšce, 668 v dálce a 11,2 na 100 m a výkonem 13,40 v trojskoku jsem byl poprvé zařazen do reprezentačního družstva ČSR proti Jižnímu Německu. O rok později, jako voják telegrafického praporu v Brně, oblékám dres Moravské Slavie a v jejich barvách jsem získal první mistrovský titul v trojskoku a 3. místo v dálce 674,5 cm. Téhož roku náhodou jsem se také dostal k překážkám. Při utkání Praha-Brno musil jsem zaskočit na 110 m překážek s odůvodněním, že umím výšku a dálku, a tak to nějak doběhnu. Hlavně mi kladeno na srdce, abych žádnou neshodil.

Běželo se na hřišti Slavie šikmo přes hřiště. Popisovat to nekonečné pole překážek a mou úzkost, když jsem klečel u startu, by bylo myslím zbytečné. Shodou okolností byl tento můj první start proti nejlepšímu překážkáři Janderovi a múj čas 17,8 byl poměrně dobrý. Brzy potom na závodech v Budějovicích dociluji času 16,4 a začínám se více zabývat touto krásnou disciplínou. Když jsem o volných nedělích zajížděl domů ke svým rodičům do Břeclavi, scházívali jsme se tam se Zikmundem, Hrstkou, Broučky. Vyměňovali jsme si zkušenosti a ani netušili, že s dr. Hrstkou sejdeme se ve Zlíně jako kamarádi, ale současně i soupeři. V roce 1932 získávám druhý mistrovský titul v trojskoku a 2. místo na 110 m překážek. Moje výkony se zlepšují na 178, 685 a 15,9.

Národní barvy reprezentuji v utkání s Polskem. Rok 1933 přináší mi dvě 2. místa v trojskoku a 110 m překážek. Stávám se tohoto roku stálým reprezentantem národního mužstva. Proti Rakousku jsem byl třetí. Při utkání s Polskem ve Varšavě se mi stala zajímavá příhoda. Náš sekretář mně vypravil o den později. Když jsem přijel do pohraniční stanice, kde jsem se měl sejít s naší výpravou, která jela z Prahy a měla také můj pas, zjistil jsem, že po atletech není ani stopy. Stál jsem tam jen s přípisem, že jsem členem státního družstva a že startuji v utkání s Polskem.

Celní úředník ovšem neměl pro to pochopení a nechtěl se do mojí situace vžíti. Putujeme tedy spolu ke komisaři, který má rozhodnout o mém osudu. Dává si předložit noviny a zjišťuje skutečně moje jméno s poznámkou, že skončím poslední, neboť podle předcházejících závodů docíili oba polští překážkáři Novosicki a Nemiec krásného času 15,2. Možná, že to mne právě zachránilo, pak komisař se brzy obměkčil a nechal mne pokračovat v cestě. Dodatečně mi bylo sděleno, že výprava odjížděla již v noci. Jandera tehdy nemohl nastoupit, tím větší byla moje odpovědnost.

K velkému překvapení jsem oba Poláky porazil, ale ani tyto nečekaně získané body ném nebyly nic platné, neboť jsme o půl bodu prohráli. V roce 1934 jsem mimo utkání s Rakouskem startoval na mistrovství Evropy v Turíně, kam jsme byli vysláni spíše k získání zkušeností, než abychom mohli počítat s nějakým úspěchem. U mne se to brzy projevilo na mezinárodních závodech v Brně, kde jsem zaběhl svůj nejlepší čas na 110 m překážek 15,5. V roce 1935 vyhrávám mistrovství na 110 m překážek. V mezistátním utkání s Japonskem umisťuji se těsně za japonským rekordmanem Murakim, který vyhrál za 15,5, můj čas byl 15,7.

Na mezinárodních závodech ve Vídni vyhrávám skok daleký 690 cm. Velmi úspěšný byl pro mne rok 1936, když v dálce dosahuji svého nejlepšího výkonu 716 vítězstvím na mezinárodních závodech v Bratislavě, na mistrovství v Praze překonávám rekord v trojskoku 14,15 m a to po závodě na 110 m překážek. Měl jsem radost, že se mi alespoň v jedné soutěži podařilo překonat rekord. Byl jsem šťasten, že se mi splnil sen a mohl se zúčastnit Olympijských her v Berlíně. Tolik nezapomenutelných dojmů, nádherné výkony, to vše tvořilo rámec sváteční, přímo pohádkový.

Nelze popisovat všechny dojmy, stejně jako kritizovat omyly, jichž jsem se stal obětí. Byl jsem přesto rád, že jsem si mohl alespoň zaběhnout na olympijské dráze a v těžké konkurenci skončil ve svém rozběhu předposlední. Velmi rád vzpomínám též na zájezd do Řecka v roce 1937. Země nejvyšší kultury, vrcholných děl a umění, země hlásající harmonii těla a ducha, krásy a dobra. Už to, vidět Olymp zblízka, posvátnou horu obestřenou různými pověstmi a pokládanou za sídla bohů a bohyň, Akropolis a Atény samotné mělo pro mne velký význam.

Stadion mně zaujal svojí nezvyklou formou a velmi ostrými zatáčkami. Vstupoval jsem naň s úctpu skoro posvátnou, vždyť na něm byly obnoveny v roce 1896 novodobé Olympijské hry. Vybojovali jsme zde trojzápas Polsko-Československo-Řecko, ale nedopadli pro nás zrovna nejlépe. Časný květnový termín nám nevyhovoval, neboť někteří naši atleti pro chladné počasí byly téměř bez tréninku a k utkání nastupovali téměř z vlaku. Na zpáteční cestě jsme se zastavili v Záhřebu, kde jsme přesvědčivě porazili družstvo Jugoslávie.

Zde jsem vyhrál obě disciplíny, 110 m překážek za 16,0 a dálku 696. Ještě jsem startoval v Drážďanech proti Německu a v trojskoku výkonem 13,99 obsadil druhé místo. V roce 1938 jsem byl rozhodnut zanechat atletické činnosti, ale láska k atletice a domluva dr Hrstky, s nímž nás váží pouta velmi přátelská, byli silnější a zůstal jsem u závodní činnosti věren dále. Ještě v roce 1940 dosáhl jsem v dálce 706 a rok později získal znovu mistrovský titul v trojskoku a svým vítězstvím v dálce pomohl družstvu Moravy proti mužstvu Čech. V roce 1942 při utkání Čechy-Morava v Olomouci dosahuji v trojskoku 14,02.

K slovům Ludvíka Kománka ještě menší dodatek. Jak sám píše, odešel v roce 1928 do Zlína. Zmiňuje se, že fotbal byl jeho velká láska. I když závodil ve Zlíně, využil každé příležitosti, aby se objevil v dresu fotbalistů SK Břeclav. K bohaté atletické kariéře ještě menší shrnutí. Za Baťu Zlín závodil v letech 1928-1944, jeho trenéry byli Jan Brouček, od roku 1924-1945, Jan Vykoupil (1929-1931) jako poradce. Mistrem republiky v trojskoku byl v létech 1930, 1932, 1936 a 1941, v roce 1935 na 110 m překážek. Jako první český trojskokan překonal hranici 14 metrů (14,15 v Praze 6. července).

Reprezentoval ČSR v devíti utkáních (1932-1937). Zúčastnil se OH v Berlíně (110 m překážek v rozběhu), mistrovství Evropy v Turíně (14. v dálce, 110 m překážek v rozběhu). Osobní rekordy 110 m překážek 15,5 (1934), výška 180 (1937), dálka 716 (1936), trojskok (14,15 1936). V roce 1971 se stal na mistrovství ČSR veteránů dvojnásobným mistrem v kategorii 60-64 let ve skoku vysokém (130) a dalekém (384). Po skončení aktivní činnosti po válce pracoval jako činovník, ještě po sedmdesátce vedl mladší žactvo TSM ve Zlíně.

Velmi často navštěvoval Břeclav, jezdil i se svoji ženou na hrob svých rodičů, kteří jsou zde pochováni. Autor se zde měl možnost několikrát se s ním setkat. V roce 1971, kdy si atletika v Břeclavi připomínala 50 let, se zúčastnil (jako jediný z pozvaných mimobřeclavských) této oslavy a krátce hovořil o své atletické činnosti. Věnoval autorovi několik fotografií z doby kolem roku 1926, které jsou jako důležité dokumenty o existenci atletiky v Břeclavi.

Komínek Jiří Mgr (28. října 1971)

Zakladatel a předseda oddílu Klokan Moravská Nová Ves byl duší atletiky v Moravské Nové Vsi. Na začátku tisíciletí začal s atletikou na škole, shromáždil dívky i chlapce a začali se zúčastňovat především školních závodů, prosazovali se v kategoriích mladšího žactva v Poháru rozhlasu i v dalších školních soutěžích i na přeborech okresu. Později přihlásili družstva do krajských soutěží s pomocí oddílu v Mikulčicích. Později začali spolupracovat s Lokomotivou Břeclav, vytvořili společně družstvo dorostenců.

V kategorii dívek byly nejlepší jeho dcera Linda, sestry Anna a Eliška Krutákovy, u chlapců sprinter Sečkář, výškař Kovář (oba překonali okresní žákovské rekordy), Kříž, Hluchý, Kubrický a další. Pak začala většina závodníků hostovat za Lokomotivu. U školy s podporou obecního úřadu vytvořil velmi dobré podmínky vybudováním umělohmotného povrchu na 150 metrovém oválu, rovince, doskočiště na výšku, dálku a tyč. Je trenérem II. třídy, rozhodčím, trenérem v dalších sportech, poradcem pro zdravou výživu.

Dříve aktivně provozoval především v Hustopečích (odkud pochází) badminton, basketbal a další sporty. Do Hustopečí se částečně vrátil, když v roce 2011 zde založil oddíl Atletika Hustopeče, je zde hlavním trenérem, dvakrát týdně sem dojíždí i se svojí dcerou Lindou, která studuje v Praze a věnuje se trenérské práci.