Osobnosti oddílu

Hledání dle specializace
Sprinteři Skokani Překážkáři Vrhači Funkcionáři Vytrvalci Trenéři Chodci Vícebojaři

Kalužík Zbyněk (26. března 1950)

Je valtickým rodákem, v mládí neprojevoval žádný mimořádný zájem o atletiku a rozhodně nebyl rozeným atletickým talentem. V mládežnických kategoriích nenajdeme žádný jeho mimořádný výkon. Teprve v kategorii mužů zaběhl 800 m za 2:02,3 (1978), 1000 m 2:43,2 (1977), 1500 m 4:19,5 (1978), 5000 m 16:12,6 (1981), 10 km 34:51,0 (1982). Jeho hlavní poslání byla trenérská práce, které se začal věnovat ještě při aktivní činnosti. Již v roce 1982 Táňa Idesová získala titul mistryně České republiky na 1500 m dorostenek 15 let, druhý v roce 1985. Jitka Kabelková na 800 m v ČR i ČSSR.

Z dalších závodníků, kteří se dostali mezi nejlepší v republice, je možno jmenovat: Václav Denemark, Blanka Tesaříková, štafeta 4x100 m Hana Hýžová, Petra Kalužíková,  Andrea Šuldesová, Simona Červinková (tu trénoval Zbyněk Chlumecký). Tato štafeta získala titul mistryň Československa (1990), o rok později překonala československý rekord juniorek (49,20), místo Červinkové běžela Monika Samsonová, místo Hýžové Blanka Tesaříková. Další jména: Jiří Horník mladší, Antonín Pospíšil, David Maťašovský, Ondřej Kluska, Roman Paulík a další.

Zvláštní a hlavní kapitolou byla jedna z nejlepších československých běžkyň na 1500 a 3000 m Andrea Šuldesová. Již od žákovských a dosteneckých  let byla velkým běžeckým talentem. Trenér Kalužík se snažil získat veškeré poznatky běžeckých trenérů u nás a přizpůsoboval je své svěřenkyni, která se velmi rychle rostla, překonávala rekordy vlastní, okresní i České republiky, reprezentovala ve všech kategoriích (viz Šuldesová Andrea). Největšími úspěchy byly titul mistryně Evropy do 22 let na 1500 m (1997) v Turku, bronz ze štafety 4x400 m (1997), šesté místo na mistrovství světa v hale (1995), venku šesté místo na mistrovství světa 1997, sedmé místo na mistrovství Evropy (1998).

Ponorková nemoc zavinila rozchod v roce 1997. Hledal nové uplatnění, krátkou dobu byl tajemníkem TJ Lokomotiva, pak se přihlásil na konkurs na trenéra do Kataru. Téměř rok trvalo vyřízení formalit, konkurs vyhrál. Pečoval zde pak o celou řadu svěřenců, kteří startovali i na mistrovství světa různých věkových kategorií. Pak se krátce vrátil, spolupracoval s běžci AK Kroměříž, jezdil na kratší stáže do Tanzánie, Keni. Stále trénuje na dálku Romana Paulíka a některé mladé běžce. V roce 2011 a 2012 pobýval delší dobu v zemích Afriky. V roce 2013 se vrátil do Břeclavi.

Kalužíková Petra (7. listopadu 1975)

Pro dceru trenéra Zbyňka Kalužíka byl prvním sportem basketbal, kam chodila k trenéru Ladislavu Klimovi. Neměla pro tento sport žádné zvláštní nadání, byla však nejlépe bránící hračkou celku žákyň. Později oba směřovali Petru k atletice. Její rychlostní a odrazové předpoklady se projevily už v kategorii starších žákyň, kde v roce 1989 zaběhla 60 m za 8,0 (elektricky 8,30), 100 m 12,6 (1990), dálka 552 (1990). Byla členkou štafety 4x60 m (tehdy dorostenek 15 let), která skončila na mistrovství ČR (1990) na druhém místě, na mistrovství ČSFR vyhrála.

V kategorii dorostenek překonala okresní rekord na 100 m 12,4 (1991), 200 m 27,2, elektr. 27,51 (1991), v dálce se zlepšila na 581 (1991). Byla ve štafetě juniorek, která v roce 1991 vyhrála mistrovství ČR, za 49,20, což byl tehdy český rekord), na mistrovství ČSFR byla rovněž první (49,57). Další členky štafety byly Samsonová, Tesaříková a Šuldesová. Ve skoku dalekém obsadila na mistrovství ČR páté místo v dálce (570), na mistrovství ČSFR byla čtvrtá (557). Pokud se týká mistrovství byl pro ni úspěšný rok 1992, kdy v hale byla třetí v ČR (573), druhá v ČSFR (553), venku byla pátá na mistrovství ČSFR (552 v Košicích).

V juniorkách opadl její zájem o atletiku, v roce 1993 měla 100 m za 13,5, v dálce 560. Vysokou školu studovala v Praze (jazyky).

Kališ Milan (8. února 1955)

Od žákovských let trénoval s Ladislavem Klimem. V začátcích byl velmi všestranný, později byla jeho hlavní disciplína disk. Měl k ní výborné předpoklady – vysokou postavu a dlouhé ruce. V kategorii starších žáků hodil z místa 39,88 v roce 1969, o rok později ještě jako žák diskem 1,5 kg 41,60, v kategorii mladšího dorostu zlepšil okresní rekord v disku 44,70 (1971), kouli 5 kg 12,47, disku 2 kg 39,07 (1972). Jako junior hodil diskem v roce 1973 41,46. Na mistrovstvích republiky se mu nedařilo. V roce 1971 dostal pozvání na utkání Čechy – Morava – Slovensko, ale omluvil se, nepochopitelně nedostal pozvání na mistrovství ČR a na ČSSR dostal, umístění se nedochovalo. Po absolvování učiliště v Břeclavi odešel do policejní školy do Prahy, kde již zůstal, v atletice již nepokračoval.

Kaňa Jiří (19. dubna 1944)

S atletikou začínal poměrně pozdě. Věnoval se parašutismu i později ve vojenské základní službě, kde se projevily jeho vytrvalecké schopnosti. Po návratu se zúčastnil přespolních běhů a teprve pak vstoupil do oddílu Lokomotivy Břeclav. 1500 m zaběhl za 4:10,3 (1978), 5000 m za 15:00,1, 10 km 30:30,4, maraton ve výborném čase 2:18:27,4 ve Varšavě 1979. V tomto roce byl členem širšího výběru maratonců ČSSR, podle tehdejšího ustanovení musel být členem ligového celku. Odešel proto na několik let a závodil za Inter Bratislava, i když se připravoval v Kosticích, odkud pocházel a Břeclavi.

Zúčastňoval se mistrovství ČR a ČSSR v bězích na 10 km na dráze, ale především v maratonu. Reprezentoval i mezinárodně v celku ČSSR B. Byl ve výběru pro Olympijské hry v Moskvě 1980, zúčastnil se i běhu na plánované maratonské trati v Moskvě. Před 40. rokem se vrátil do Břeclavi, s běháním nekončil, naopak začínal dlouholetou veteránskou dráhu až téměř do 70 let  Prakticky každý týden absolvoval závod, zúčastnil se několika evropských a světových veteraniád. V roce 1986 se stal veteránským mistrem ČSR v běhu na 5000, na 1500 m byl druhý. Věnoval se i trenérské práci, spolupracoval se slovenskými běžci ve Skalici.

Kapustová Lenka (9. března 1960)

Pochází z Rakvic, jako starší žákyně zaběhla 60 m za 8,2 (1974), 100 m 13,0 (1975). V mladším dorostu měla 100 m 13,2 (1977), závodila za celek žen Lokomotivy Břeclav. Trenérem byl Petr Mazour.

Karas Jiří (10. prosince 1947)

Pochází ze Židlochovic, studoval na břeclavské průmyslovce a jeho prvním trenérem byl Miroslav Loučka. Začal chodit do atletiky až po vyučení, a proto závodil až za kategorii mužů. V roce 1968 zaběhl 100 m za 11,3, 200 m 23,9, 400 m 53,9, 110 m překážek 17,3 (1967), v desetiboji získal 4756 bodů (1967). Za celek Lokomotivy nastupoval i později, kdy průmyslovku dostudoval.

Kardošová Lenka (17. srpna 1992)

Učitelky Hanušová a Pappová ze ZŠ Komenského v Poštorné vytypovaly Lenku jako budoucí vrhačku. Začala v roce 2007 jako starší žákyně, kdy překonala okresní rekord v kladivu na 25,92, diskem hodila 23,82. Byla neobyčejně odpovědná a svědomitá, ale neměla patřičný zájem. Jako dorostenka se zlepšila v disku na 27,94 (2008), v kladivu překonala rekord Břeclavska na 38,40 (2008). Její aktivní atletika skončila první láskou, na kterou se velmi zaměřila a po které toužila, atletika jí větší motivaci neposkytovala. Jejím trenérem byl po celou dobu Ladislav Klim. Závodila za celek dorostenek a žen i v extralize, kladivem 4 kg hodila jako dorostenka 34,35. Překonala i rekordy Břeclavska ve vrhačských vícebojích.

Kašník Roman (8. června 1972)

Pochází z Valtic, kde začal trénovat s trenérem Mazourem. K atletice se dostal poměrně pozdě, až v kategorii dorostu, kde zaběhl 150 m za 18,0 (1989). Největší úspěchy měl v juniorech, 60 m 7,2, elektricky 7,47 (1991), 100 m 11,0, elektricky 11,57 (1991), 150 m 17,6 (1990), 200 m 23,2 (1991), v mužích již jeho výkony začaly klesat -100 m 11,3, elektr. 11,69 (1993), 200 m 23,62 (1992), 400 m 52,46 (1993), ve štafetě 4x100 m měl nejlepší čas 44,4, na 4x400 m 3:36,7 (1990).

Kaut Roman (13. dubna 1966)

Pocházel z Ivančic a krátce závodil za Lokomotivu Břeclav. Nevadila mu jeho tělesná vada, byl totiž hluchoněmý. Měl zvláštní kombinaci: skoky a běh na 800 m. V dresu Lokomotivy v kategorii mužů dosáhl na 800 m čas 2:02,42 (1987), ve výšce 199 (1987), v dálce 655 (1987). Pak se vrátil zpět do Ivančic.

Kavan Antonín (30. dubna 1944)

Byl učitelem tělesné výchovy v Hustopečích, nadšeným všestranným sportovcem, i když se aktivnímu sportu příliš nevěnoval. V sedmdesátých letech kolem sebe shromáždil skupinu atletek, které v roce 1974 začaly hostovat za Znojmo, v roce 1975 však celek přihlásil do krajského přeboru žen, jako vůbec první atletické družstvo dospělých atletek na břeclavském okrese. V roce 1976 závodící členky přešly do nově založeného celku v Lokomotivě Břeclav. Mezi jeho svěřenkyně patřily Radka a Broňa Háderovy, Urbánková, Ungerová, Vaňková, Hrabalová, Kosourová, Novotná a další. Později přešel jako trenér k fotbalistům, po založení gymnázia ve Velkých Pavlovicích se stal jeho ředitelem.

Kelemenová Olga (22. listopadu 1972)

V žákovské kategorii se prakticky sportu nevěnovala. Teprve v dorostenkách ji při Středoškolském poháru získal pro kouli a disk trenér Ladislav Klim. Hned v začátcích díky svému tělesnému fondu dosáhla v kouli 12,37 (1988), v témže roce měla v kouli 4 kg 11,06, o rok později (1989) pak překonala absolutní okresní rekord v hodu diskem 37,18. V kategorii juniorek zlepšila absolutní ženský rekord ve vrhu koulí na 11,78 (1991), v disku měla výkon 34,60 (1990), v kategorii žen ještě závodila bez systematického tréninku, v kouli 11,16 (1992), v disku z místa 29,94 (1993). Na mistrovství ČR startovala v roce 1991 jako juniorka a skončila pátá výkonem 11,58.

Kegler Milan (21. dubna 1962)

Nadějný běžec z Břeclavi (ZŠ tehdejší Dukelská). Ve starších žácích zaběhl 200 m za 25,2 (1977), 400 m 58,2 (1977), 800 m 2:07,9 (1977), 1000 m 2:48,6 (1977). V kategorii dorostu 800 m 2:01,8 (1979), na 1000 m držel okresní rekord 2:36,5 (1979). V juniorech měl 800 m 2:01,80. Pak měl nehodu na motocyklu a po ní se nedal již zdravotně do pořádku, aby opět běhal. Jeho trenérem byl Petr Mazour.

Klč Luděk (8. prosince 1953)

Začal chodit na stadion se svým kamarádem Zdeňkem Špidlou, který však neměl takové nadání a výkony a po čase atletiky zanechal. Byl především sprinter, trénovali sami, o trenéry byla nouze. V roce 1969 zaběhl jako dorostenec 60 m 7,4, 100 m za 11,2, 200 m 24,0 v roce 1970, 400 m ve stejném roce za 54,1, 110 m překážek 18,5 (1970), dálka 612 (1969), o tyči 291 (1970). Byl první, který absolvoval dorostenecký desetiboj. V kategorii juniorů 200 m 24,2 (1971), o tyči skočil 312 (1972). Ještě v roce 1973 v kategorii mužů zaběhl 100 m za 11,4, 110 m překážek 17,6 (1974), tyč 290 (1973). Po absolvování školy se dostal na východní Slovensko, kde také zůstal.

Klim Ladislav (26. dubna 1934, Brno)

Již od dětských let tíhl ke sportu, denně hrával fotbal na bzeneckých pláccích, i když to bylo za „Reichu“ velmi složité. Hrávalo se většinou se starým odřeným tenisákem nebo puckou z hader. Otec jednoho z kamarádů byl švec, dokázal sehnat kůži, která byla tehdy jen pro vojenské účely, a ušil trochu šišatý kopačák. Po přestěhování do Břeclavi na podzim 1945 pokračovalo hraní fotbalu na dvoře činžáku, kde bydlel, později na volejbalovém kurtě „Na póně“ u železničních činžáků. V éře Zátopka začal běhat po nesmyslné sázce se svým otcem, že neuběhne tři kilometry a vznikla myšlenka začít provozovat atletiku.

Zmíněné volejbalové hřiště se proměnilo v atletické, s kamarády vybudovali doskočiště na dálku a trojskok a koulařský kruh. První „koule“ byla dlažební kostka o váze přes osm kilogramů. Později sehnali kouli, která naopak vážila 2,2 kg. Spolu s kamarádem Mirkem Šudrlou si koupili knihu „Lehká atletika“ od autorů Bém-Kersenbrock a podle kinogramů se učili techniku jednotlivých disciplín. V roce 1947 vše začalo, pak se oba přihlásili v roce 1948 na „Běh 28. října“, který se běžel ze stadionu, kolem zámku a zpět na stadion. Trať měřila asi jeden kilometr. Tehdy dopadl velmi špatně, po pomalém začátku ho porazil i Šuderla, přesto že se to do té doby nestalo. I příští rok téměř denně trénovali, nebo spíše závodili na provizorním hřišti. Na jaře 1949 se na popud svého spolužáka přihlásil na zahajovací závody sezóny na stadioně tehdy ještě Sokola Břeclav I.

V polobotkách a saku vyhrál kouli, disk a dálku. Zanedlouho na to se o přestávce objevil na gymnaziu tehdejší atletický bůh Miroslav Loučka a požádal ho, aby jel na přátelské utkání do Znojma. I zde vyhrál tři disciplíny a od té doby zcela propadl atletice. Zúčastňoval se závodů Sokola Břeclav I, první velký závod byl „Stříbrný věnec“ Lidových novin pro středoškoláky v Brně, později „Slovácký pohár“ v Uherském Hradišti a „Dětvanec“ v Brně. První rok dosáhl za tehdejší mladší dorost, nyní je to kategorie starších žáků v kouli 5 kg 11,99, v disku 1,5 kg 31,20, v dálce 540. Další rok již v dorostu se zlepšil v kouli na 13,56, v disku 37,05 oštěp 42,56, vše v roku 1951. V tomto roce se zúčastnil mistrovství Československa, kde byl asi osmý a byl nominován na utkání Čechy – Morava – Slovensko v Novém Městě na Moravě.

Konalo se po několikadenním lijáku doslova v jezeře (rozhodčí museli mít gumáky). Skončil na pátém místě, nejlepší z Moravy výkonem 12,76. Přechodem do tehdejšího staršího dorostu nastal katastrofální útlum, při každodenním tréninku téměř žádné výkony. V roce 1954 nastoupil do vojenské základní služby v Opavě, která mu pomohla ke zlepšení po stránce fyzické a především silové. Ve druhém roce vojny 1955 se dostal do celku B Opavy (první celek byl v extralize), ve kterém se zlepšil v kouli na 11,69, v disku na 35,04. Vzpomíná na to, jak jednou startoval „načerno“ za první celek Opavy, kdy si diskař poranil na prstě a nemohl házet.

Po vojně pokračoval ve zlepšování výkonů, i když jeho silové ukazatele byly extrémně podprůměrné (benč 63 kg). Nakonec se dostal na nejlepší výkon v disku 43,17 (1960) a tímto výkonem držel 37 let okresní rekord, koulí hodil 12,71 (1960), kladivem necelých 30 m, oštěpem přes 43 metry. Čtyři roky závodil za II. ligu Uherské Hradiště (1963-1966). Závodění nebylo jeho jedinou činností v atletice. Loučka poznal jeho zájem o atletiku a hned od začátku z něho udělal svého administrativního pomocníka. Svěřil mu sledování statistických výkonů, na konci roku se za krkolomných podmínek tiskly cyklostylem tabulky oddílu, později okresu. Zasvěcoval ho do rozhodcovské a trenérské činnosti. Zvláště měl zájem o trenérskou činnost. Musel si dělat trenéra sám, protože specialista-vrhač v Břeclavi nebyl a tím se neustále učil.

Nevynechal jedinou možnost vidět mezistátní utkání, mistrovství republiky. Odebíral české, německé, polské a ruské spacializované časopisy a učil se z kinogramů (televize ještě nebyla). Měl již tehdy (ještě jako student) svěřence s výbornými výkony, dvě dálkařky přes pět metrů (Čeperová, Úlehlová) a také vrhače Cejnka. Velkou školou byl odchod Loučky na vojnu, kdy musel zastávat z nouze předsedu oddílu i okresního atletického svazu jako ještě student. Po návratu Loučky se stal sekretářem oddílu, vyřizoval veškerou agendu. Jako trenér měl několik svěřenců s mistrovskými tituly republiky (Kulišová, Franzbergerová, Šenk, Hrozínek, později Bzirská atd.)

Dvakrát byl vyhodnocen mezi nejlepšími trenéry okresu. Jako rozhodčí se zúčastnil několika mistrovství republiky, mezistátních utkání a mistrovství Evropy v Praze 1978. Kromě atletiky se věnoval trenérské a rozhodcovské činnosti v basketbalu. Čtyři roky byl vedoucím jednoho z nejúspěšnějších Tréninkových středisek mládeže v ČSR, v trenérské práci se věnoval především nejmladším v přípravkách, vedl však také ligový celek juniorek a také ženy. V roce 2016 vydal knihu o historii Sokola a Lokomotivy v Břeclavi nákladem 500 výtisků.

Klim Milan (28. června 1966, Valtice)

Na popud svého otce Ladislava se věnoval od žákovských let basketbalu a atletice. Byly to většinou vrhačské disciplíny. Jako mladší žák hodil diskem 24,56 (1978), ve starším žactvu měl kouli 12,62 (1940), disk 1 kg 36,68 (1980), disk 1,5 kg 34,98 (1981), oštěp 46,60 (1981). V dorostencích mužské překážky 20,7 (1982), disk 1,5 kg 39,58 (1982), kouli 6,25kg 12,49 (1983), disk 2 kg 39,44 (1983), oštěp 600 g 44,16 (1982), oštěp 800 g 44,16 (1983). V juniorech koule 6,25 12,55 (1984), disk 39,74 (1984), oštěp 46,14 (1984), desetiboj seniorský 4027 bodů.

Již jako dorostenec se začal věnovat více basketbalu, měl v něm také více úspěchů, patřil mezi nejlepší hráče okresu a v kategorii mužů se pak objevoval v diskařském kruhu jen sporadicky. V roce 1980 se probojoval na mistrovství ČSSR v Jihlavě a skončil na sedmém místě (36,78), startoval i v hodu oštěpem, kde se do finále nedostal, ale porazil Jana Železného. V roce 1982 byl v kategorii mladšího dorostu 16 let sedmý v disku 36,86. V roce 1984 byl na mistrovství ČR, ale měl tři pokusy do sítě nebo s přešlapy. V basketbalu se stal trenérem i rozhodčím, vedl téměř všechny kategorie. Později pracoval jako funkcionář ve výboru oddílů, tělovýchovné jednoty i Regionálního sdružení ČSTV.