Osobnosti oddílu

Hledání dle specializace
Sprinteři Skokani Překážkáři Vrhači Funkcionáři Vytrvalci Trenéři Chodci Vícebojaři

Klim Michal (5. října 1988, Valtice)

Na popud svého otce i dědy navštěvoval basketbal. V tomto sportu získal dobré odrazové schopnosti a začal se objevovat mezi atlety Lokomotivy Břeclav ve výškařském sektoru. V kategorii starších žáků skočil 181 (2003), diskem hodil 34,04 (2003), v dorostu se zlepšil na 187 (2005) a v juniorech na 190 (2007). Pak se věnoval výhradně basketbalu.

Klouparová Jitka (25. června 1952)

Pochází z Valtic, kde již jako žákyně měla dobré výkony. Dávala přednost basketbalu pod vlivem svého učitele na gymnáziu Dušana Hanuše. Jako starší žákyně, v kouli měla 10,59 (1966). V dorostenkách v kouli 4 kg přes 11 metrů - 11,14, diskem 26,88 (1968), v dálce 497 (1968). V tomto roce závodila za slovenskou Skalici, kde překonala slovenský rekord v kouli 4 kg, reprezentovala Slovensko proti Čechám a Moravě, skončila druhá (10,95). V juniorkách hodila diskem 27,58 (1970). Pak odešla na vysokou školu do Brna, kde závodila za Universitu. Konec její kariéře udělal těžký úraz hodem kladiva. Stala se lékařkou.

Kluska Ondřej (11. února 1983)

Pochází z Moravské Nové Vsi, na ZŠ Břeclav-Slovácká ho pro atletiku získal učitel Jiří Pavlov, později ho trénoval Zbyněk Kalužík. Jako mladší žák zaběhl na kryté dráze 300 m za 41,4 (1996), 1000 m 3:09,0 (1996), do výšky skočil 159 (1996), do dálky 510 (1996), ve starších žácích měl výkony: 150 m 18,8 (1998), 200 m 24,7 (1998), 300 m 38,08 (okresní rekord 1998), 1000 m 2:48,7 (1998), 1500 m 4:36,7 (1998). V tomto roce byl členem žákovské štafety 3x300 m, která se stala mistrem ČR v Plzni v okresním rekordu 1:55,89 (ještě Panajotov a Maťašovsský).

Běželo se v lijáku, na dráze pět centimetrů vody. V dorostu zaběhl 100 m 11,4 (2000), 200 m 23,56 (1999), 300 m 36,9 (okresní rekord 2000), 400 m 51,56 (1999), 800 m 1:59,01 (2000), 500 m 1:09,17 (2000), V juniorech měl 100 m 11,4 (2001), 150 m 18,25 (2001), 300 m 38,81 (2001), 200 m 23,2 (2001), 400 m 51,4 (2001), 800 m 1:59,22 (2001). V roce 2001 odešel z Břeclavi. Pokud se týká úspěchů na mistrovstvích ČR, v roce 1999 získal bronzovou medaili na mistrovství ČR na kryté dráze (53,13), byl ve štafetě 4x400 m, která skončila druhá, v roce 2000 získal na mistrovství ČR na kryté dráze na 400 m čtvrté místo (52,30), venku byl pátý na 400 m a druhý ve štafetě 4x400 m (Maťašovský-Panajotov-Kopecký)v okresním rekordu 3:29,10.

Kocman Vladimír (3. července 1973)

Pochází z Drnholce, trenérsky ho vedl Petr Mazour. V kategorii mladších žáků zaběhl 300 m za 42,1 (1986), 800 m v okresním rekordu 2:12,6 (1986), 1500 m 4:54,9 (1986), ve starším žactvu 150 m 18,4 (1987), 300 m 39,2 (1987), 800 m 2:07,0 (1987), 1500 m 4:33,2 (1987), pak odešel, ale opět se vrátil, v roce 1992 jako junior zaběhl 800 m 2:01,6, 400 m 51,77. V mužích měl 400 m 52,0 (1994) a 800 m 1:59,16 (1992).

Kolegarová - Schusswohlová Milena (13. února 1963)

Navštěvovala ZŠ Břeclav-Dukelská, jako starší žákyně zaběhla 60 m překážek za 10,8 (okresní rekord-1977), do dálky skočila 496 (1978). Věnovala se také víceboji, tehdy měl jiné složení, nezachoval se výsledek. Provdala se do USA, její dcera chodila určitý čas na ZŠ Břeclav Slovácká (1995-1996), jako starší žákyně skočila do výšky 153 (1996), 80 m překážek zaběhla za 15,3 (1995). Pak se obě vrátily do USA.

Kolínek František (28. srpna 1956)

Pochází z Perné, s běháním začal pozdě. Jedním z jeho prvních závodů byl tehdy začínající Běh Nového života. Jeho výkony se začínají objevovat v okresních tabulkách až v kategorii juniorů, kdy zaběhl 3000 m za 9:48,2 (1974) a 5000 m 16:54,8 (1974). To začal závodit za Lokomotivu Břeclav. V kategorii mužů měl následující výkony: 1000 m 2:38,8 (1977), 1500 m 4:03,1 (1978), 3000 m 8:38,6 (1977), 5000 m 14:49,18 (1978), 10 km 31:11,0 (1981), maraton 2:33:01 (1987), hodinovka 16600 m (1983), 400 m překážek 67,0 (1982), 3000 m překážek 9:24,4 (1979).

V Břeclavi závodil do roku 2000, kdy založil v Perné samostatný atletický klub (bratří Kolínkové, Kopecký Antonín, Kopecký Jan, Kopecká Dagmar, Vévodová Martina a další). Věnoval se běhům i ve veteránské kategorii nad 40, 50 let. Na mistrovstvích ČR veteránů na dráze se stal osmkrát mistrem na 5000 m, dvakrát na 1500 m a jednou na 3000 m.  Samostatnou kapitolou je běh do vrchu, kde se zúčastnil několika mistrovství světa i Evropy, byl mistrem ČR, vítězem Českého poháru. Byl rovněž účastníkem několika evropských a světových mistrovství. Založil v Perné dva běhy Běh pod Pálavou a běh do vrchu Běh na Děvín. Je předsedou TJ Sokol Perná i atletického oddílu. Je zajímavé, že úspěšně běhali všichni čtyři bratři, ještě Josef, Zdeněk a Vladimír.

Kolínek Josef (12. srpna 1961)

Po vzoru svého staršího bratra Františka začal rovněž běhat, ale také poměrně pozdě. V kategorii juniorů zaběhl 1500 m za 4:15,4 (1980), 3000 m 9:47,8 (1980), 5000 m 15:29,5 (1980). V mužích zaběhl 1000 m za 2:38,9 (1983), 1500 m 4:11,71 (1988), 3000 m 8:45,0 (1988), 5000 m 14:57,2 (1984), 10 km 31:37,7 (1985), 3000 m překážek 9:40,5 (1991), hodinovka 17 913 metrů (1984). Po osamostatnění AK Perná v roce 2000 přešel z Lokomotivy Břeclav do Perné. Pak se přestěhoval do Konic, kde založil Běh kolem Konic, který každoročně pořádá.

Kolínek Vladimír (28. února 1967)

Patří mezi čtyři běhající bratry. Věnoval se atletice nejméně z nich, hrál fotbal za Pernou. Chvíli běhal za Lokomotivu v dorostu. Zaběhl 2000 m (tehdy se tato trať běhala jako mistrovská) za 6:16,0 (1984), 3000 m 9:34,0 (1984), 5000 m 17:07,4 (1984).

Kolínek Zdeněk (22. června 1959)

Druhý nejstarší ze čtyřlístku běhajících bratrů závodil většinou za Techniku Brno, kde také pracoval. Za Lokomotivu zaběhl jako starší žák 3000 m za 9:52,2 (1974). V Perné závodil jako veterán v několika bězích, které pomáhal organizovat svému staršímu bratrovi Františkovi.

Kolomazníková Renata (5. srpna 1969)

Pochází z Valtic, kde ji k atletice přivedl její učitel a trenér Petr Mazour již jako žákyni. Napřed se věnovala běhům a výšce, postupně přešla na vrhy, kde vypomáhal také Ladislav Klim. Jako mladší žákyně skočila jako jedna z prvních v okrese do výšky 150 cm (1982). V kategorii starších žákyň překonala jako první z této kategorie na okrese 160 cm (1983), diskem hodila 25,22 (1984), oštěpem 27,20 (1983). V roce 1985 přešla do sportovního gymnázia v Brně, věnovala se vrhům, v kategorii dorostenek (1985) překonala okresní rekord a na mistrovství Československa byla čtvrtá výkonem 12,80, kouli 4 kg měla 10,99, diskem 28,00, na ČSR v hale byla pátá v kouli 11,50. V Brně pak našla zaměstnání a zůstala zde.

Kománek Ludvík (8. července 1909 Břeclav – 19. října 1994 Zlín)

Jeho prvním sportem byl fotbal. V roce 1924-1927 se objevoval v dresu DSK Břeclav. Jan Brouček, se kterým chodil do německé tělovýchovné organizace ATUS poznal jeho veliký talent a systematicky ho přemlouval pro atletiku. Nechejme o tom vyprávět samotného Ludvíka Kománka, který se svěřil autoru knihy „Slavné postavy naší lehké atletiky“ Alfrédu Janeckému (1946).

„Abych začal postupně od svých začátků, nezbývá než vrátit se o 20 let zpět do doby nejkrásnější, doby mládí, volnosti a bezstarostného života. Při dolním toku řeky Dyje leží mé rodné město Břeclav, kde se od roku 1925 datují mé lehkoatletické začátky. Je pravda, že příroda mně dala do vínku dlouhé nohy a určité vlohy pro skoky, ale abych se přiznal, mně se líbil fotbal a jen těžce jsem se s ním později loučil. Atletika byla u nás v začátcích. Jámu s pískem jsme si upravili sami a dráhu nahradila louka. Jednou jsem se vytahoval před ostatními, že dovedu skočit 140 cm do výšky.

Nevím ani jak se to stalo, vždy jsem byl povahy mlčenlivé, ale nedalo se nic dělat než dodržet slovo a proměnit slova v skutky. Dopadlo to však velmi zle. Zatímco ostatní hoši tuto výšku většinou zdolali, já ji nemohl za žádnou cenu přeskočit. Jako omluvu bych snad mohl uvést, že jsem poprvé skákal přes laťku, neboť ve škole jsme byli zvyklí skákat přes provaz. Leč to nic nezměnilo na mém zklamání, ale současně to bylo pro mne ponaučení: raději méně mluvit a více dokázat skutky. Protože se mi atletika začala líbit, počal jsem se o ni více zajímat, nenechal jsem se odradit počátečními neúspěchy a pevná vůle rozhodla, že jsem zůstal atletice věren až dodnes.

První své výkony mám zaznamenány z roku 1926, a to 156 cm do výšky, 601 do dálky a 12,0 na 100 m. O rok později jsem se zlepšil na 167, 642 a 11,9. To jsem se již hlouběji zajímal a dychtil po zprávách z krásného sportu hellenského. Můj strýc a bratři Broučkové byli již ve Zlíně zaměstnáni, působili na mne a tak jsem se v březnu roku 1928 ocitl v jejich středu. Ve Zlíně nalezl jsem pak kamarádské prostředí, kde jeden druhému byl více než bratrem, a já, třeba nejmladší, měl stejná práva i povinnosti. Byl to řetěz složený z článků přesně do sebe zapadajících.

U mne se začínal zřetelněji rýsovat skokanský talent a ve výšce dociluji již 174,5 cm, v dálce 654 a na 100 m za 11,7. Byl to výsledek poctivé a svědomité přípravy v tělocvičně, lyže, brusle, správná životospráva a naprostá abstinence, jsou také velmi důležité pro toho, kdo jednou chce něco dokázat. V roce 1929 jsem se zlepšil na 175 ve výšce, 668 v dálce a 11,2 na 100 m a výkonem 13,40 v trojskoku jsem byl poprvé zařazen do reprezentačního družstva ČSR proti Jižnímu Německu. O rok později, jako voják telegrafického praporu v Brně, oblékám dres Moravské Slavie a v jejich barvách jsem získal první mistrovský titul v trojskoku a 3. místo v dálce 674,5 cm. Téhož roku náhodou jsem se také dostal k překážkám. Při utkání Praha-Brno musil jsem zaskočit na 110 m překážek s odůvodněním, že umím výšku a dálku, a tak to nějak doběhnu. Hlavně mi kladeno na srdce, abych žádnou neshodil.

Běželo se na hřišti Slavie šikmo přes hřiště. Popisovat to nekonečné pole překážek a mou úzkost, když jsem klečel u startu, by bylo myslím zbytečné. Shodou okolností byl tento můj první start proti nejlepšímu překážkáři Janderovi a múj čas 17,8 byl poměrně dobrý. Brzy potom na závodech v Budějovicích dociluji času 16,4 a začínám se více zabývat touto krásnou disciplínou. Když jsem o volných nedělích zajížděl domů ke svým rodičům do Břeclavi, scházívali jsme se tam se Zikmundem, Hrstkou, Broučky. Vyměňovali jsme si zkušenosti a ani netušili, že s dr. Hrstkou sejdeme se ve Zlíně jako kamarádi, ale současně i soupeři. V roce 1932 získávám druhý mistrovský titul v trojskoku a 2. místo na 110 m překážek. Moje výkony se zlepšují na 178, 685 a 15,9.

Národní barvy reprezentuji v utkání s Polskem. Rok 1933 přináší mi dvě 2. místa v trojskoku a 110 m překážek. Stávám se tohoto roku stálým reprezentantem národního mužstva. Proti Rakousku jsem byl třetí. Při utkání s Polskem ve Varšavě se mi stala zajímavá příhoda. Náš sekretář mně vypravil o den později. Když jsem přijel do pohraniční stanice, kde jsem se měl sejít s naší výpravou, která jela z Prahy a měla také můj pas, zjistil jsem, že po atletech není ani stopy. Stál jsem tam jen s přípisem, že jsem členem státního družstva a že startuji v utkání s Polskem.

Celní úředník ovšem neměl pro to pochopení a nechtěl se do mojí situace vžíti. Putujeme tedy spolu ke komisaři, který má rozhodnout o mém osudu. Dává si předložit noviny a zjišťuje skutečně moje jméno s poznámkou, že skončím poslední, neboť podle předcházejících závodů docíili oba polští překážkáři Novosicki a Nemiec krásného času 15,2. Možná, že to mne právě zachránilo, pak komisař se brzy obměkčil a nechal mne pokračovat v cestě. Dodatečně mi bylo sděleno, že výprava odjížděla již v noci. Jandera tehdy nemohl nastoupit, tím větší byla moje odpovědnost.

K velkému překvapení jsem oba Poláky porazil, ale ani tyto nečekaně získané body ném nebyly nic platné, neboť jsme o půl bodu prohráli. V roce 1934 jsem mimo utkání s Rakouskem startoval na mistrovství Evropy v Turíně, kam jsme byli vysláni spíše k získání zkušeností, než abychom mohli počítat s nějakým úspěchem. U mne se to brzy projevilo na mezinárodních závodech v Brně, kde jsem zaběhl svůj nejlepší čas na 110 m překážek 15,5. V roce 1935 vyhrávám mistrovství na 110 m překážek. V mezistátním utkání s Japonskem umisťuji se těsně za japonským rekordmanem Murakim, který vyhrál za 15,5, můj čas byl 15,7.

Na mezinárodních závodech ve Vídni vyhrávám skok daleký 690 cm. Velmi úspěšný byl pro mne rok 1936, když v dálce dosahuji svého nejlepšího výkonu 716 vítězstvím na mezinárodních závodech v Bratislavě, na mistrovství v Praze překonávám rekord v trojskoku 14,15 m a to po závodě na 110 m překážek. Měl jsem radost, že se mi alespoň v jedné soutěži podařilo překonat rekord. Byl jsem šťasten, že se mi splnil sen a mohl se zúčastnit Olympijských her v Berlíně. Tolik nezapomenutelných dojmů, nádherné výkony, to vše tvořilo rámec sváteční, přímo pohádkový.

Nelze popisovat všechny dojmy, stejně jako kritizovat omyly, jichž jsem se stal obětí. Byl jsem přesto rád, že jsem si mohl alespoň zaběhnout na olympijské dráze a v těžké konkurenci skončil ve svém rozběhu předposlední. Velmi rád vzpomínám též na zájezd do Řecka v roce 1937. Země nejvyšší kultury, vrcholných děl a umění, země hlásající harmonii těla a ducha, krásy a dobra. Už to, vidět Olymp zblízka, posvátnou horu obestřenou různými pověstmi a pokládanou za sídla bohů a bohyň, Akropolis a Atény samotné mělo pro mne velký význam.

Stadion mně zaujal svojí nezvyklou formou a velmi ostrými zatáčkami. Vstupoval jsem naň s úctpu skoro posvátnou, vždyť na něm byly obnoveny v roce 1896 novodobé Olympijské hry. Vybojovali jsme zde trojzápas Polsko-Československo-Řecko, ale nedopadli pro nás zrovna nejlépe. Časný květnový termín nám nevyhovoval, neboť někteří naši atleti pro chladné počasí byly téměř bez tréninku a k utkání nastupovali téměř z vlaku. Na zpáteční cestě jsme se zastavili v Záhřebu, kde jsme přesvědčivě porazili družstvo Jugoslávie.

Zde jsem vyhrál obě disciplíny, 110 m překážek za 16,0 a dálku 696. Ještě jsem startoval v Drážďanech proti Německu a v trojskoku výkonem 13,99 obsadil druhé místo. V roce 1938 jsem byl rozhodnut zanechat atletické činnosti, ale láska k atletice a domluva dr Hrstky, s nímž nás váží pouta velmi přátelská, byli silnější a zůstal jsem u závodní činnosti věren dále. Ještě v roce 1940 dosáhl jsem v dálce 706 a rok později získal znovu mistrovský titul v trojskoku a svým vítězstvím v dálce pomohl družstvu Moravy proti mužstvu Čech. V roce 1942 při utkání Čechy-Morava v Olomouci dosahuji v trojskoku 14,02.

K slovům Ludvíka Kománka ještě menší dodatek. Jak sám píše, odešel v roce 1928 do Zlína. Zmiňuje se, že fotbal byl jeho velká láska. I když závodil ve Zlíně, využil každé příležitosti, aby se objevil v dresu fotbalistů SK Břeclav. K bohaté atletické kariéře ještě menší shrnutí. Za Baťu Zlín závodil v letech 1928-1944, jeho trenéry byli Jan Brouček, od roku 1924-1945, Jan Vykoupil (1929-1931) jako poradce. Mistrem republiky v trojskoku byl v létech 1930, 1932, 1936 a 1941, v roce 1935 na 110 m překážek. Jako první český trojskokan překonal hranici 14 metrů (14,15 v Praze 6. července).

Reprezentoval ČSR v devíti utkáních (1932-1937). Zúčastnil se OH v Berlíně (110 m překážek v rozběhu), mistrovství Evropy v Turíně (14. v dálce, 110 m překážek v rozběhu). Osobní rekordy 110 m překážek 15,5 (1934), výška 180 (1937), dálka 716 (1936), trojskok (14,15 1936). V roce 1971 se stal na mistrovství ČSR veteránů dvojnásobným mistrem v kategorii 60-64 let ve skoku vysokém (130) a dalekém (384). Po skončení aktivní činnosti po válce pracoval jako činovník, ještě po sedmdesátce vedl mladší žactvo TSM ve Zlíně.

Velmi často navštěvoval Břeclav, jezdil i se svoji ženou na hrob svých rodičů, kteří jsou zde pochováni. Autor se zde měl možnost několikrát se s ním setkat. V roce 1971, kdy si atletika v Břeclavi připomínala 50 let, se zúčastnil (jako jediný z pozvaných mimobřeclavských) této oslavy a krátce hovořil o své atletické činnosti. Věnoval autorovi několik fotografií z doby kolem roku 1926, které jsou jako důležité dokumenty o existenci atletiky v Břeclavi.

Komínek Jiří Mgr (28. října 1971)

Zakladatel a předseda oddílu Klokan Moravská Nová Ves byl duší atletiky v Moravské Nové Vsi. Na začátku tisíciletí začal s atletikou na škole, shromáždil dívky i chlapce a začali se zúčastňovat především školních závodů, prosazovali se v kategoriích mladšího žactva v Poháru rozhlasu i v dalších školních soutěžích i na přeborech okresu. Později přihlásili družstva do krajských soutěží s pomocí oddílu v Mikulčicích. Později začali spolupracovat s Lokomotivou Břeclav, vytvořili společně družstvo dorostenců.

V kategorii dívek byly nejlepší jeho dcera Linda, sestry Anna a Eliška Krutákovy, u chlapců sprinter Sečkář, výškař Kovář (oba překonali okresní žákovské rekordy), Kříž, Hluchý, Kubrický a další. Pak začala většina závodníků hostovat za Lokomotivu. U školy s podporou obecního úřadu vytvořil velmi dobré podmínky vybudováním umělohmotného povrchu na 150 metrovém oválu, rovince, doskočiště na výšku, dálku a tyč. Je trenérem II. třídy, rozhodčím, trenérem v dalších sportech, poradcem pro zdravou výživu.

Dříve aktivně provozoval především v Hustopečích (odkud pochází) badminton, basketbal a další sporty. Do Hustopečí se částečně vrátil, když v roce 2011 zde založil oddíl Atletika Hustopeče, je zde hlavním trenérem, dvakrát týdně sem dojíždí i se svojí dcerou Lindou, která studuje v Praze a věnuje se trenérské práci.

Komínková Linda (26. září 1992)

Dcera předsedy atletického oddílu Klokanu Moravská Nová Ves Jiřího Komínka, jeho svěřenkyně sportovala již od malička, především jako sportovní gymnastka, pak přešla na atletiku. Byla neobyčejně všestranná, prosazovala se již jako mladší žákyně, kdy zaběhla 200 m za 30,3(2005), 60 m překážek 10,20, (rekord Břeclavska 2005), 200 m překážek 34,41 (2005), dálka 489 (2005), trojskok 9,68 (2005), disk 18,83 (2005), oštěp 22,22 (2005), pětiboj 2549 (2005).

V kategorii starších žákyň zaběhla 600 m za 1:49,15 (2006), 60 m překážek 9,41 (2007), 100 m překážek 16,21 (2007), tyč 280 (okresní rekord 2007), výška 164 (2007), dálka 510 (2006), trojskok 10,20 (2006), 200 m překážek 31,94 (2006), koule 12,54 (rekord Břeclavska 2007), sedmiboj 3917, v pětiboji v hale překonala český rekord a stala se mistryní ČR (2007), venku byla třetí v kouli (12,54), pátá v tyči, osmá na 60 m překážek a třetí v sedmiboji 4296, disk 28,39 (2007), oštěp 34,63 (2007).

V dorostu zaběhla 60 m 8,34 (2008), 60 m překážek 9,46 (2008), 100 m překážek 15,80 (2008), 200 m překážek 33,79 (2009), výška 165 (2008), dálka 532 (2008), trojskok 11,10 (2008), koule 12,85 (rekord Břeclavska 2009), koule 4 kg 10,73 (2009), oštěp 36,03 (2008), sedmiboj 4494 (2008). V roce 2008 v hale byla čtvrtá v kouli (12,36), v trojskoku osmá (10,70), v pětiboji čtvrtá 3312, venku třetí v sedmiboji (4494) a dále dvakrát sedmá v kouli (12,07) a trojskoku (10,93). V roce 2009 v hale třetí v kouli (12,58), šestá v trojskoku (10,85).

V juniorkách zaběhla 60 m za 8,88, 150 m 22,05 (2011), 200 m překážek 33,90 (2010), 400 m překážek 70,78 (2010), dálka 511 (2010), trojskok 11,21 (2010), disk 24,49 (2011), oštěp 32,22 (2011). V roce 2010 v hale byla sedmá v trojskoku (11,22, +2,4), v roce 2011 osmá v trojskoku (11.10).  Z deváté třídy přešla na sportovní gymnázium do Ostravy, kde byla jeden rok, pro nedostatečnou trenérskou péči se vrátila, nastoupila na břeclavské gymnázium a nadále závodila za Lokomotivu Břeclav. Ve vrhačských disciplínách jí radil také trenér Klim. V roce 2012 začala studovat na vysoké škole v Praze a závodění se věnovala jen příležitostně.

Konečná Kateřina (14. května 1975)

Věnovala se především lyžování, chodila na ZŠ Břeclav-Slovácká. Již v mladších žákyních zaběhla 150 m za 20,9 (1988), na 100 m překonala okresní rekord časem 13,4 (1988). V kategorii starších žákyň měla 60 m za 8,1 (1989), 100 m 13,3 (13,62 elektricky 1990), 150 m 20,1, 200 m 28,54 (1990). Byla členkou štafety Lokomotivy Břeclav, která v roce 1989 (Šuldesová, Hýžová, Kalužíková) zaběhla okresní rekord na 4x60 m 30,9. V dorostu zaběhla 100 m za 13,2 (1991).

Konečná Světlana (26. dubna 1960)

Velmi krátce se objevila ve starším žactvu jako naděje z Poštorné. V roce 1975 zaběhla 400 m za 65,8. Na 600 a 800 m (1974) překonala okresní rekordy časy 1:46,4 a 2:30,0. Byla vybrána na mistrovství ČR, ale vlivem špatné organizace krajského svazu na mistrovství neodjela. Krajský svaz neoznámil závodníkům z Břeclavi přeložení odjezdu na mistrovství na dřívější dobu.